Projekty

NoWriMo

1. prosince 2015 v 22:07 | Frána
Tak jsem zase zmeškala NaNoWriMo. Pro ty, kteří nevědí, je to zkratka National Novel Writing Month. Banda lidí se prostě na začátku listopadu sebere a snaží se za těch třicet dní sesmolit knihu. Nemusí být dobrá, stačí pokořit hranici těch magických padesát tisíc slov. Pak se člověk může pustit do korektur a úprav, anebo si prostě jen oddechnout, říct si, že je dobrý a dílo rytuálně spálit.
Ten nápad se mi vždycky líbil, chtěla jsem se zapojit už minulý rok, ale dozvěděla jsem se o tom příliš pozdě. A letos jsem na to zapomněla a promeškala to zase. Zapojovat se v půlce nemělo smysl, protože mi bylo jasné, že to lidé nestíhají i tak, natož aby si zkracovali časový limit. Ale jsem bytůstka tvrdohlavá a řekla jsem si, že to chci zkusit taky, i kdybych si to měla uspořádat sama. Výzva přijata.
A tak si píšu své vlastní NoWriMo (protože to vlastně není moc national, že). A o měsíc posunutě, aby toho nebylo málo. Na druhou stranu si myslím, že bych to mohla zvládnout, když je ten prosinec a budou prázniny. Snad se rodina u stromečku nebude moc zlobit, že furt něco ťukám do notebooku...
Jako téma to nakonec opět vyhrál svět, ve kterém se odehrává např. má povídka Masky, kterou zde najdete rozporcovanou na dvě části. Ovšem není moc dobrá a navíc za tu dobu, která uplynula ode dne, kdy jsem povídku dopsala, se svět stihl rozrůst. Teď má tak trojnásobnou velikost. Minimálně. A ten příběh v hlavě nosím už dlouho, tak bych ho snad mohla konečně dostat na papír. Je to velká příležitost udělat z toho román a pak bestseller, za chvíli budu v knihkupectví a vy si budete moct říct "Páni, její blog jsem četla" :D No, jako vtip dobré.
Tak jsem tedy začala. Za dnešek jsem napsala krásných 1658 slov a jenom doufám, že to nevzdám a nepadne tomu za obět veškerý můj osobní život.
Držte mi palce,
Frána

EDIT: Mám rovných 15 000. Upřímně nestíhám a vlastně si říkám, že snažit se stíhat moc nemá smysl. Napíšu každý den tisíc slov, na tom končím, víc nezvládám. Kde jsem nabrala ty dva tisíce, které mi tam přebývají, to opravdu netuším. Tak či tak, stále jsem přesvědčená, že to je skvělá věc a tak trochu doufám, že o prázdninách se přece jen hecnu a napíšu toho víc. I kdyby to mělo být míň jak padesát tisíc slov. Možná to jen doopravdy moc a přecenila jsem síly. Pfff, alespoň že mám víc než kamarádka, která si řekla, že mě dožene :D

Já, pisálek - Básně

28. prosince 2014 v 21:03 | frana-alrika

6) Básně

A co básně? Napsal/a jsi někdy nějakou?
Už to tak bude. Výtvory mého básnění se tady objevují dokonce častěji než povídky, i když povídky píšu častěji. Obvykle to bývají haiku, ty jsou taková velice nenáročná a efektní.

Já, pisálek - Žánr

4. srpna 2014 v 15:06 | frana-alrika

5) Žánr


Jaký žánr příběhů obvykle píšeš?
Začínala jsem na hrdinské a rádoby historické fantasy. Všichni to znáte - elfové, trpaslíci, draci... Dnes už můžu říct, že jsem toto období zdárně opustila a už nikdy se k němu nevrátím. Teď je mým nejoblíbenějším žánrem asi městská fantasy s nádechem hororu. Nebo spíš tak by to mělo vypadat. Jak nakonec povídka vyzní pro čtenáře je druhá věc.

Já, pisálek - Fanfikce

20. července 2014 v 21:42 | frana-alrika

4) Fanfikce

Co si o fanfiction myslíš? Je to pouze příběhy psané někým, kdo nemá dost originality vymyslet něco vlastního či je to odvážný pokus napodobit dokonalost nějaké knihy?
No, já mám fanfikce názory dva a to naprosto odlišné. Záleží na typu a podání, ona totiž vůbec není fanfikce jako fanfikce. Já osobně fantifce nemám ráda, ale na druhou stranu obdivuji ty, kteří zdařilé fanfikce píší. Ono to je totiž hrozně těžké - přejmout postavy, jejich chování a držet se ho, neodbočit a nenechat se svést k tomu, aby se chovaly, jak si přeje autor. To totiž u fanfikcí nejde. Ale myslím si, že dobrých fanfikcí je jen hrstka. Na fanfikci se toho dá tolik zkazit... je zvláštní, že právě u nich většina autorů začíná.

Já, pisálek - Kniha vs. povídka

28. dubna 2014 v 19:57 | frana-alrika

3) Kniha vs. povídka


téměř všichni svým (a někdy i nejenom těm) prvním literárním pokusům říkají "moje kniha" máš/měl(a) jsi to taky tak?
Ne. Já nikdy. Upřímně netuším, jak jsem svým příběhům říkala, když jsem začínala, ale kniha to nebyla nikdy. Dokonce i ty delší projekty jako například Dračí dech, který má momentálně přes třicet A5 a to jsem se ani nedostala k tomu hlavnímu, je stále nazýván povídkou. Pro mne je kniha hmotná, je to příběh krásně založený v deskách a potom v knihovně. Je to možná hlopé, ale i kdybych se rozhodla příběh vydat, pořád to bude jen příběh, dokud bych ho neměla pěkně vytisknutý. Možná také ne, já nevím, tak daleko se snad nikdy nedostanu, abych to mohla zjišťovat, ale teď to vidím takhle. Pro mne je má tvorba prostě povídková, ne knižní :)

Half-minute horrors - 12) Figurína

24. dubna 2014 v 8:38 | frana-alrika
Zdravím,
na radu Ilíy jsem se zapojila do projektu Project about half-minute horrors. Sice jsem pořádné horrory nikdy nepsala, ale poslední dobou k tajemnu dost sklouzávám, tak snad to bude alespoň trochu strašidelné. Jak můžete vidět u nadpisu, nedělám projekt postupně, ale přeskakuji, jak jen to jde. Je to tím, že Můza prostě vymýšlí, jak ji napadne a ne podle nějakého pořadí :D Také jsem si sama témata dost upravila, snad to nebude vadit. A délka je vážně kratičká. No, tak pěkné čtení :D


Já, pisálek - Moje první příběhy

21. dubna 2014 v 18:48 | frana-alrika

2) Moje první příběhy


Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
Tedy jsem ještě názvy neřešila, důležité pro mne bylo to napsat. I když jsem to nakonec většinou stejně nedopsala :D Říkala jsem tomu prostě Archara, podle města, ve kterém se to odehrávalo. Má první pojmenovaná povídka nesla jméno "Za svou čest a přátelství", nebo něco podobně dramatického (vlastně si nejsem jistá, jestli byla první, ale rozhodně je jedna z mála, jejíž jméno si pamatuji a je nejstarší z nich, takže tak).

Já, pisálek - Moje začátky

2. března 2014 v 18:21 | frana-alrika
Ahoj!
Tak jsem zase živá a tentokrát jsem se rozhodla zapojit se do projektu Já, pisálek. Možná se o mě dozvíte něco zajímavého :D Předem upozorňuji (ještě než sama přikročím k vyplňování otázek), že jak všichni víte, jsem děsně ukecaná, takže nmožná budu trochu odbíhat od tématu a celkově to bude možná krapítko delší. Kdo se tím prokouše, bude mít na mě nějaké nové drby :D

1) Moje začátky

rozepiš se o tom, jak jsi začal/a s psaním.
No, tady vlastně není moc co říct. Prostě jsem si jednoho dne vzala papír a tužku a řekla si, že napíši příběh. A psala jsem. Vlastně, s tím papírem si nejsem až tak jistá. Svůj začátek mám uložený v počítači, nevím, jestli jsem nepsala rovnou do něj... ale na tom přece nezáleží.

co tě k tomu vedlo?
Tak tohle si pamatuji ale úplně přesně. Když jsem byla malá milovala jsem, když se jeden z mých dvou bratranců odhodlal k tomu dělat vypravěče dračího doupěte. To byl můj život a ještě teď, když k nim přijedeme, ukecávám Davida, aby vyprávěl. Žel bohu, je mu už sedmnáct a moc se s ním nedá mluvit. Celý den jen sedí u počítače a hraje a hraje a hraje... No, každopádně - jednou se k tomu nikdo z nich neměl a tak jsem musela ukecat někoho jiného. A nejblíž byla babička. Nejdříve jsem jí samozřejmě musela vysvětlit, co to vlastně jde. A potom tedy začala vyprávět. Její příbeh se mi líbil ještě daleko víc než ty od bratranců a i když dovyprávěla, stejně jsem si ho domýšlela dál a upravovala. A příběhy si vždy sami říkají o to, aby byly sepsány. Tak jsem se o to pokusila. Dobře, neúspěšně, dopadlo to tak, že jsem napsala několik řádků plných chyb a pak jsem se na to vykašlala :D
kolik ti bylo?
Já už vlastně ani nevím. Ale nedávno jsem vypátrala, že jsem začala svá nedokončená dílka zveřejňovat přesně osmého ledna 2011. Takže maximálně dvanáct. Ale podle toho, kolik příběhů jsem stihla vymyslet, a podle toho, že jsem byla schopná napsat syn s "I", bych si typla mnohem méně. I když hrubek jsem psala hodně a i teď píšu... Víte co? Zkusím to do příštího článku zjistit. To bude zábava :D
a co tvoje ÚPLNĚ první příběh/y? Byly vůbec sepsané, nebo jen ležely v tvé hlavě?
Tahle otázka mě přiměla se zamyslet. A došla jsem k zajímavému výsledku - já si nepamatuji, že bych si něco vymyslela dřív než to již výšezmíněné dílo. Možná, že to bylo už moc dávno a já to prostě zapomněla, ale já bych se přiklonila spíše k té druhé možnosti. A to té, že do té doby jsem opravdu nic nevymyslela. V tom případě musím babičce mockrát poděkovat, protože tím ve mě probudila jak radost ze psaní, tak fantazii, která sice chvílemi vynechává, ale jinak se stala nedílnou součástí mého života. A tudíž odpověď na druhou část otázky (nebo spíš druhou otázku tohoto kousku) je, že byl pokus je sepsat.
o čem jsi psala?
To úplně první dílko mělo být o městském království, které stojí na ostrově uprostřed jezera. Jezero i celé království je chráněno kouzly čtyř čarodějek, které žijí na břehu jezera, každá na jedné světové straně, každá se schopnostmi jednoho živlu. Jednoho dne se králi zjeví kouzelník a vypoví mu proroctví, že králův potomek zachrání celé království. A potomek se narodí. Dcera. A potom se objeví nebezpečí - celé jezero změní barvu (nepamatuji se, jestli zrudne nebo zčerná, ale něco podobně nepřirozeného), vinou dvou ze čtyř čarodějek, které se staly zlé. Na hradě se objeví elfka, za boha si nevzpomenu, co tam chce, a jde s princeznou zachraňovat království. Princezna si ještě osedlá gryfa a potom zachrání království. Doopravdy jsem se nedostala ani po tu změnu barvy... Potom jsem vymyslela ještě bezpochyby desítky dalších, nenapsaných nebo nezveřejněných děl. Od války mezi dvěma kmeny, přes dívku, která se změní v draka a je naháněna vlastními přátely, nebo dva staré přátele, kteří se ocitnou ve vězení a stará kamarádka je od tamtud zachrání, po jednu z mých oblíbených, kdy je právě tato dívka proměněna v bludičku/rusalku a její dva přátelé se jí snaží získat zpět do lidského světa. A horu dalších věcí :D
Pokud jste se prokousali až sem, blahopřeji,
Frána :)
 
 

Reklama