Jednorázové povídky

Rozhovory

3. září 2015 v 15:25 | frana-alrika
Občas se mi hlavou prochází věty. Útržky rozhovorů, které by nemohly nikdy proběhnout. Fantastická prostředí, fantastické postavy i situace. Nic o tom nevím, nepřemýšlím, jak se účastníci k tomuhle rozhovoru dostali nebo co mu předcházelo. Má to své zvláštní kouzlo, něco se mi na nich strašně moc líbí. Navíc mi to přijde jako dobré cvičení - zkusit pouze rozhovorem, maximálně pár jinými větami vyjádřit celou scénu. Tak, aby čtenář chápal, co se mezi nimi stalo. Ale neprozradit příliš, aby si to mohl domyslet. Stejně jako autor. A nebo naopak. Přečíst si jen takovýhle střípek a napsat, co bylo před ním nebo po něm. Můžete to zkusit. Byla bych jenom ráda :)

Jako slunce a měsíc

"Ahoj. Známe se, ale stejně se představím. Jsem Petr. A ty jsi Aneta."

"Já vím, kdo jsem. A vím, kdo jsi ty. Bude to znít zvláštně, ale vždy jsem o tobě věděla."

"To vůbec nezní divně! I já o tobě věděl. Už od té doby, kdy nás jako novorozence rozdělili, jsem cítil, že mi půlka chybí. Poprvé od té doby si připadám celý."

"Ano… Napadlo tě někdy, že jsme jako slunce a měsíc? Slunce šíří světlo, hřeje, ale dokáže i spálit. Luna je proměnlivá, neustále mění svou tvář a jen občas ukáže svou pravou podobu."

"Napadlo. Mockrát. A stejně jako slunce a měsíc i my si máme souzeno setkat se jen párkrát do roka."

Masky (2/2)

21. června 2014 v 21:20 | frana-alrika
Ahoj,
mám tu pro vás druhou část povídky Masky. Nelekejte se, na začátku je kousek textu, který byl na konci první části, to pro připomenutí :)

Vydra si připadala jako nějaký zločinec, když se plížila ze svého vlastního domu. Když pohledem naposledy sledovala všechny své přátele i pacienty, teď pokojně spící na tenkých dekách, vzpomněla si na toho muže, kterému tehdy pomohla na onen svět. Tenkrát se tiše zlobila, že se na smrt těší, protože ho zbaví trápení. Ale dnes si uvědomila, že dělá to samé. Utíká ze života vstříc smrti. Třeba chtěla doopravdy něco změnit, obětovat se pro dobro ostatních, ale možná si to jen nalhávala. Možná už tu prostě nechtěla být a celá ta výprava pro ni byla jen prostředkem.

Začalo pršet. Po dlouhé době to nebyla plískanice doprovázená hromy a blesky, jen lehce poprchávalo a kapky vybubnovávaly na střechy tiché melodie.

Vydra se naposledy ohlédla za vesnicí i za svou minulostí. Naposledy pomyslela na lidi, které opouštěla. A potom nechala slzy oblohy smít z duše nejistotu. Najednou si byla svým posláním jistá. Teď už se nebála.

Masky (1/2)

14. června 2014 v 21:04 | frana-alrika
Ahoj :)
Omlouvám se, ale dnes nemám chuť na sáhodlouhé popisy tak jen krátce - toto je povídka do školy se kterou upřímně nejsem ani trochu spokojená, ale je to nejdelší povídka, kterou jsem kdy dopsala (což je docela smutné, jak nad tím tak přemýšlím :D), a snad není tak příšerná, abyste po přečtení oslepli. Takže ji vám sem dávám :D Druhá půlka bude za týden....

Masky

Nastaly zlé časy. Bohyně Damea se hněvala a nikdo a nic nemohlo její hněv zmírnit. Kdysi zdravé stromy přestaly plodit a ovoce, které na nich zbylo, nebylo poživatelné. Kmeny se kroutily a trouchnivěly a na korunách už nebylo skoro žádné listí. Při větší bouři se lámaly, jako když člověk shodí domeček z karet. A bouří přibývalo. Půda se měnila v hluboké močály a bažiny, nebo naopak vysychala. Byla neúrodná, kamenitá. Zvířata se neměla kde pást a lidé neměli co jíst, všude vládl hladomor.

Obyvatelé se v těchto dobách obraceli k Dameiným Služebníkům. Vybrala si je sama bohyně, aby plnili její přání a rozkazy a obstarávali důležité obřady. Ona je za jejich služby odměňovala znalostí bylin, lektvarů a mastí. Každý nosil na obličeji masku znázorňující nějaké zvíře. Tyto masky ukrývaly před světem jejich pravou identitu, jedině oni sami směli vidět svou tvář. Stejně tak nikdo neznal jejich jméno.

Tito lidé se ve vesnicích i městech těšili velké úctě. Vesnice, poblíž kterých bydleliSlužebníci, se nyní stávaly jedinými ostrůvky nezasaženými Dameiným hněvem. Proto se k těmto místům stahovali lidé z blízka i daleka. Lidé, kteří odchodem neměli co ztratit. Ke Služebníkům se teď vztahovala veškerá naděje. Protože pokud měl někdo bohyni devastaci země rozmluvit, nemohl to být nikdo jiný než oni.

Prostor

25. března 2014 v 18:15 | frana-alrika
Zdravím vás,
tak jsem se v pořádku vrátila z Bohnic, jsem sama moc ráda, že si mě tam nenechali :D Mám pro vás fotku, jelikož nám to v těch viktoriánských šatech a účesech moc slušelo :) A pozor! To je poprvé (a nejspíš naposledy) co na blog dávám obrázek, kde jsem si neustřihla hlavu. Tak se prosím neděste :D (Jo a hlavně zveřejňuji kratičkou povídku, kterou jsem tam četla :))


Ostatní slečny představovat asi nebudu, mohli by se zlobit, ale prozradím, že uprostřed stojí úžasná a skvělá Lucie Lukačovičová (její díla vám moc doporučuji, mám je moc ráda, hlavně knihu Detektivní kancelář Sirius :)). A já jsem ta, co stojí úplně vpravo, ta v té světle fialové turnýře. (Prosím, žádné hanlivé komentáře, ano?)
A teď samotná povídka :)

Vánoční

19. prosince 2013 v 20:43 | frana-alrika
Tak jsem se tedy také rozhodla zapojit do soutěže. Tu minulou jsem si nechala ujít z nedostatku inspirace, tak snad si to teď vynahradím. Jinak - normálně jsem hrozně soutěživý člověk a jsem zklamaná, jakmile se neumístím, ale teď si vlastně ani moc nedělám naděje. Vzniklo to prostě jen tak ze záchvěvu fantazie :) Podle mne je to trochu smutné, ale záleží na tom, jak si to domyslíte. Tak snad vám to nezkazí vánoční náladu :)

Vánoční

Závějemi se brodila holčička. Byla celá prochladlá, mráz jí zalézal až do morku kostí a ani ta hromada vrstev oblečení, kterou měla na sobě, ho nemohla zastavit. Černé copánky vykukující zpod čepice jí strhával vítr, který kolem ní skučel a naříkal, jako by i on oplakával její nezvěstnou sestru.
Její sestra, poslední člověk, kterého měla, zmizela před několika dny. Všichni už jí oplakali, protože nebyla šance, že by v téhle chumelenici přežila. Ale dívence se to nikdo neopovážil říci do očí. Právě proto teď bloudila tím nečasem a hledala jí.

Půlnoční cirkus

2. prosince 2013 v 19:18 | frana-alrika
Takže, abych vás nezanedbávala moc, přináším vám kratičkou povídku, napsanou na kroužku tvůrčího psaní, kam chodím. A k tomu pozvánku pro Pražáky, popřípadě ty, kteří by si sem chtěli udělat výlet. Akce se jmenuje Půlnoční cirkus. Uvažovala jsem dokonce, že bych se přidala k "účinkujícím", ale nakonec nejspíš nebudu mít čas ani se tam podívat. Sem to dávám proto, že chci své přátele podpořit a doufám, že někoho dostatečně navnadím, aby přišel :)
Co mi bylo zděleno, bude zde první, denní část, kdy budou "atrakce" jako čtení z ruky, dům hrůzy, snad by se tam měli dělat palačinky? A potom večerní část, kdy budou představení. Od klounů přes kouzelníka po plivání ohně (snad to říkám dobře, nejsem seznámená s programem, v podstatě hodám podle toho, co jsem viděla z předchozích ročníků, ale rozhodně to budou věci v tomto stylu). Vážně si myslím, že to bude stát za navštívení :)


ÚP - Ledové páně

6. října 2013 v 17:58 | frana-alrika
Hrozně se omlouvám, že poslední dobou na blog tolik kašlu. Ale abych pravdu řekla, došly mi nápay, co sem přidávat. Tak pro dnešek tu pro vás mám první díl z tzv. Útržků příběhů. Jsou o kratičké záchvělvy fantazie hozené na papír. Všechny se odehrávají v tomtéže světě a předem říkám, že žádný (až na příležitostní vyjímky) nebude na pokračování. Tak si užijte začátek s názvem Ledové pláně...

Dívka z plamenů

15. června 2013 v 13:05 | frana-alrika
Takže se vám opět hlásím!Moc se omlouvám, že jsem se neopovažovala sem cokoliv napsat, je toho teď na mě trochu moc. Ale teď už to trochu opadlo a pro změnu se místo učení musím připravovat na dovoleno (za týden jedenme do Španělska Usmívající se). Vyvázla jsem s dvěma až třemi trojkami na vysvědčení a ať si říká kdo chce co chce, já jsem spokojená. A co vy, jak to vypadá u vás? Taky už se tak hrozně těšíte na prázdniny? No, ale teď k obsahu tohoto článku. Vzpoměla jsem si na jednu starší povídku, která původně měla být kapitolová, ale nějak se mi nechtěl vymýšlet děj, tak to zůstane takhle. Maximálně to jednou přepíši, ale teď se mi do toho moc nechce...

Drabble - Holubice

1. června 2013 v 20:00 | frana-alrika
Všechny vás opět zdravím,
jak někteří možná víte, píši do soutěže (S)pisálek a minué kolo bylo drabble. No, ještě nebylo zveřejněno hodnocení, takže nevím, jak se líbilo porotcům, ale já jsem s ním velmi spokojená. No a tak jsem se rozhodla ho zveřejnit. Prosím vás o komentáře a přeji příjemné čtení :)
 
 

Reklama