Březen 2016

Leden - Keltské báje a mýty

25. března 2016 v 14:14 | frana-alrika |  Z hlubin knihoven
Už jsem tu na sebe už párkrát práskla, jak nehorázně málo čtu, a letos jsem se rozhodla, že to tedy napravím. Že přečtu alespoň jednu knížku na každý měsíc, protože dvanáct, to přece není až tak nedosažitelné číslo. A tak se snažím to plnit. Tedy, za březen jsem ještě ani nezačala a budu to muset dohánět teď o velikonočních prázdninách, ale omluvou mi budiž, že zrovna píšu povídku, která by mohla být tou vyvolenou, která by se třeba mohla procpat i někam na papír - ať už do knihy nebo časopisu.

Keltské báje a mýty


Legenda - O kováři a hvězdě

13. března 2016 v 16:58 | Frána |  Ostatní
Na tvůrčím psaní byl druhý úkol. Napsat legendu o tom, jak vzniklo naše jméno. A tak vzniklo tohle. Příjemné čtení :)
Frána :)

O kováři a hvězdě

Kdysi dávno, když ještě nad světem bděli bohové, vypadala noční obloha jinak. Hvězdy nebyly tak vzdálené, shlížely na zem a pozorovaly lidi, stejně jako lidé v dnešní době pozorují je. Noc co noc tančily po obloze a stávaly se inspirací umělců. A občas, když zrovna nevěděly, čím by se zabavily, dávaly úkoly poutníkům. Těm, kteří uspěli, splnily přání. Každý, kdo to ale nezvládl, byl odsouzen do konce života vzhlížet jedině ke hvězdám a zbytek světa neviděl, protože už nikdy nemohl najít větší krásu.
To potkalo i mladého kováře, který se za jasné noci vracel domů. Hvězdy mu tehdy daly hádanku, ptaly se ho na jméno své nejmladší sestry. Nebohý muž netušil, že bohové před dávnými věky zakázali nebešťanům jmenovat se, a i kdyby to snad věděl, nevzpomněl by si. Příliš se mu při pohledu na krásnou dívku zatmíval rozum.
"Kdyby bylo po mém, nosila by jméno Inanna - jméno stejně vzácné, jako její zářivý úsměv. Jen si nejsem jistá, zda-li je hodno takové krásy," usmál se, uklonil a odešel, protože mu bylo jasné, že otázku nezodpověděl. Mladičkou hvězdu to očarovalo. Přestože ho její sestry zavrhly, ona od něj nechtěla odvrátit svou tvář. Následovala ho na každém kroku a jméno, kterým ji nazval, přijala za vlastní.
To ovšem rozhněvalo bohy. Když se nebešťanka pojmenovala, brali to jako projev vzpoury, už jim nebyla tou bezmezně oddanou služkou. Museli zabránit tomu, aby jejímu příkladu následovaly další hvězdy. Za trest zamilovanou dívku svrhli na zem a proměnili ji v kov, jakého na světě doposud nebylo.
Když ji kovář našel, rozplakal se. Jeho slzy dopadaly jedna za druhou na mrtvé tělo a kouzlem bohyně milosrdenství, které se nešťastného páru zželelo, v něm probudily nový život, jiný než ten předchozí. Mladík vzal tělo hvězdy do kovárny a s pomocí truchlících nebešťanek si vykoval dvě dcery. Inu a Annu. Hvězdami zrozené.

Motýl naruby

2. března 2016 v 20:46 | Frána |  To, čemu říkají život
Já vím, měla jsem vám sem dát letáček a pozvat vás. Snad pomůže omluva, že jsem měla tolik práce do školy a právě na tuhle akci, že jsem to tak nějak nestihla. Ale můžete si alespoň přečíst, jak to vypadá, když se někdo, kdo v životě pořádnou poezii nepsal, dostane na předčítání poezie své a ještě dalších autorů. Tak k popukání jako historka z podzimního CONiáše to asi nebude, ale stejně se myslím máte na co těšit. Je to totiž historka o tom, jak jsem vystupovala na akci, která by správně neměla nikdy proběhnout.