Podzimní CONiáš

17. ledna 2016 v 22:00 | Frána |  To, čemu říkají život
Je to už víc jak čtvrt roku, stejně jsem se ale rozhodla napsat vám o tom, jak jsem byla devatenáctého září na CONiáši. Protože co je hlavní - konalo se tam vyhlášení hororové soutěže Rokle šeré smrti. Jak už jsem psala ve svém nudném hodnocení roků od dva tisíce čtrnáctky do šestnáctky (najdete zde, kdyby vás to snad zajímalo), právě v této soutěži jsem se umístila na třetím místě v kategorii do osmnácti let. Má povídka bude v internetovém sborníku, to se mnou bude k nevydržení, až to vyjde :D

Historka o tom, jak moc jsem se ztrapnila, i má fotka (ty se tu moc často neobjevují, takže pokud vás zajímá, kdo to vlastně ta Frána je, odpověď na svou otázku najdete) v celém článku.


Celý ten den začal tím, že jsem se oblékla jako správná (vlastně spíš dost pseudo) viktoriánská dáma a zmalovala jsem si ruku, protože jsem byla strašně nervózní a neměla jsem nic lepšího na práci, než si na ruku namalovat hodinový ciferník a pár koleček. Fotku, jak jsem vypadala na místě, kde by ten kostým byl pořádně vidět, bohužel nemám, ale zato mám jinou fotku s velmi podobným oblečením. Představte si něco na tenhle způsob, jen s vestičkou a krátkými rukávy. A bez té spodní sukně a rukaviček. No, vlastně ta vrchní sukně bylo to jediné stejné. Nevadí, slíbila jsem fotku, tak ji máte :D
Přestože jsem to vyhlášení považovala za největší úspěch svého života a snažila se tam pozvat úplně všechny kamarády a známé, nakonec tam se mnou vyrazila jen jedna kamarádka (protože byla v kategorii do osmnácti let dokonce na druhém místě. Příští rok ale už bude patřit o kategorii výš, tak nebudu mít konkurenci :)) a pak se přidal ještě jeden kamarád. Ale naštěstí se tam pak mihlo více známých tváří, tak jsem měla i nějaké svědky, že si nevymýšlím.
Hned po příchodu na místo jsem stihla utratit asi tisícovku jenom za knížky a za nátepník. Ups. No, ale co, byl podzim. Mohla jsem se utěšovat tím, že si nedám nic k narozeninám, které mě čekaly. Jenomže to jsem tak trochu netušila, že za ceny dostanu další hromadu knížek a pak ještě k narozeninám a k Vánocům taky a tak ještě teď nemám všechno přečteno :D
Vyhlášení bylo... zajímavé. Lehce nervózní, jak by byl asi každý, jsem vyšla na pódium, přebrala si cenu a čekala. Postupně jsme se tam sešly čtyři slečny vítězky ze dvou kategorií, protože zbylí dva pánové, kteří se také umístili, asi neměli dost odvahy se ukázat. V duchu jsem si říkala "Proč, vždyť to zas až tak hrozné není..." Jenomže pak to přišlo.
Znáte to, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. A tak Lucie Lukačovičová, slavná česká autorka fantastiky a moje učitelka tvůrčího psaní, která soutěž vyhlašovala, řekla, že se ještě každého na něco zeptá. Ten kamarád, který si v tu chvíli hověl v publiku, pak vyprávěl, že jsem se v tu chvíli zatvářila šíleně vtipně. Ani se nedivím, opravdu to musela být podívaná k popukání, už jenom proto, že obdobné reakce měly i obě slečny, které stály vedle mě.
První otázku schytala malá holčina, jediný přítomný vítěz kategorie nad osmnáct let, která mi stála po levé ruce a měla to k publiku nejdál. Už při první části, již zmíněném předávání cen, se za mnou schovávala, teď přeze mě pravděpodobně nebyla vůbec vidět. Jak já jí závidím, takovou možnost bych také brala. Odpověděla pár vět a pak přišla řada na mě.
Pokud tady někdo dříve četl povídku Lidská zoo, kterou jsem pro účely soutěže upravila, zhruba víte, o čem to je. Banda lidí utíká z věznice, kde se lidi pomalu mění v zvířata. Má otázka zněla, jak jsem přišla na paralelu lidí a zvířat. A v tu chvíli jsem byla nahraná. Jak asi víte, ta původní povídka patřila do projektu půlminutových hororů, a jak asi nevíte, původně byla inspirovaná jedním RPG (Role Playing Game, pro ty, kteří neznají. Nejznámější je Dračí doupě). Upřímně jsem netušila, jestli to přiznat nebo nepřiznat, jak to okecat, či jak se u toho tvářit. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že na místě, na tom CONiáši s tématem viktoriánské doby a steampunku, je určitě spousta fantazáků a inspiraci RPG přiznat můžu. A tak po tom, co mi byl vražen mikrofon, jsem zůstala stát přesně tak, jak mi byl podán, a v hlavě mi to šrotovalo o sto šest, jen abych co nejdřív vymyslela nějakou vhodnou odpověď. Ale nevymyslela, vážně to v tu chvíli nešlo. Takže jsem tam stála jak solný sloup a byla zticha, dokud se z publika neozval nějaký cizí gentleman: "Ta to drží jak dynamit!"
Byla to pravda. Opravdu jsem to držela příšerně křečovitě, tak, že i kdybych začala mluvit, nikdo mě neuslyší. Probralo mě to, ale to bylo tak všechno, lépe jsem to držet nezačala. Takže jsem ze sebe nějakou odpověď nakonec dostala, ale bylo mě slyšet stejně, jako kdybych žádný mikrofon neměla. V tu chvíli mi to, že mě nikdo neuslyší, přišlo jako lepší možnost, než si tu prokletou věc dát blíž k tělu :D
Co dostala za otázku kamarádka už si nepamatuju. Její povídka byla vlastně hororová pohádka, myslím si, že to bylo něco jako jestli si myslí, že pohádky jsou děsivé. Zato její odpověď si pamatuju moc dobře. Stejně jako já dostala mikrofon, přiblížila si ho k puse, řekla "Ne." a co nejrychleji ho zase vrátila.
Ta poslední slečna z toho vlastně jediná vyšla dobře. Celou situaci zvládla s přehledem, na otázku odpověděla jak se sluší a patří, dokonce to i docela rozvedla... No, když tak nad tím přemýšlím, mám chuť se jít zahrabat i po tom víc jak čtvrt roce. Takhle se prosím pozná banda introvertů, kdyby se vás někdy někdo ptal :D

A kdo obrázek doopravdy četl a prohlížel si obrázky, už mě poznává v modré sukni a vestičce. V zelených šatech a s tou smrtící zbraní (mikrofonem) Lucie Lukačovičová a v zadu stojící pán je prosím Míla Linc, který zastupoval nepřítomnou pořadatelku soutěže.
Závěrem bych chtěla říct, že i když tahle část byla vážně otřesná, ten den jsem si vážně užila a ničeho nelituju. Vlastně ani toho mého výstupu ne, každý nějak začínal. Až na tom pódiu budu příště - a já věřím, že budu! - bude to určitě o něco lepší. A pak zase a zase a pak už třeba nebudu vypadat jako úplné hovado :D

Frána
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:41 | Reagovat

Já se u toho článku tak hrozně smála, jsem ráda, že mi většinou vystupování před lidmi zas takový problém nedělá... i když se taky stalo, že jsem stála a prostě nic, no přesně jako ty. :D
Jinak, moc ti gratuluju. A tvoje šaty nemají chybu!
A neboj, tak hrozné, jak se ti to zdá, to určitě nebylo. A pan gentleman asi nebyl žádný gentleman. :D
Jinak, dala jsem na  tvoji radu a tu povídku trochu... ehm-dotvořila. Vlastně ani nevím, jestli je to lepší nebo ne, pokud něco, připadá mi to divnější. Asi tu atmosféru nemám v krvi -_- :D

2 Gru Gru | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:46 | Reagovat

Hmm celé léto a podzim jsem si lámala hlavu nad tím, jestli se vypravím na CONiáš, původně jsme chtěla dokonce nakreslit i komiks do soutěže, ale pak se objevila lenost a řekla jsem si, že bych tam neměla co dělat, když tam půjdu sama... No a teď se dozvím, že tam byla Fránička... ach kéž bych se tehdá poslechla a nedala na přemlouvání té mojí líné známé. Příště se Tě náležitě optám jestli tam míříš a jestli hodláš vyhrát soutěž. ^.^
Gratuluji Ti k umístění (jako kdyby to bylo buchvýjag překvapující, že ses umístila, páč Tvé povídky jsou dokonalé :>>>>) A také Ti blahopřeji k výkonu na jevišti, protože dobře vím, jak je to stresující, děsivé, nebezpečné, strašidelné a těžké mluvit před lidmi ještě ke všemu s mikrákem.... (uáááááááááá lidiiiiiiii)

3 Gru Gru | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:48 | Reagovat

[2]: Ještě jsme Ti chtěla pochválit Tvůj steampunkový oděv! A taky ty náušnice, cos měla v úterý ^.^ (bylo to úterý, že..)

4 Johnny Johnny | Web | 18. ledna 2016 v 19:47 | Reagovat

Steampunk je super. :) To pudujatie vyzerá zaujímavo.

5 vivienne vivienne | Web | 30. ledna 2016 v 19:47 | Reagovat

povedený oděv :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama