Ohlédnutí se a nové vyhlídky podruhé

31. prosince 2015 v 22:31 | frana-alrika |  Z hlubin mé mysli
Blíží se další Nový rok s blogem a já si vzpomněla na článek, který jsem psala na ten minulý. Ohlédnutí se a nové vyhlídky, tak se jmenoval. Podíváme se, co všechno se splnilo, nesplnilo, co přibylo, aniž by mě to kdy předtím byť jenom napadlo. A taky bych mohla d nynějším odstupem zhodnotit úspěchy z dávného roku 2014 a přidat cíle na 2016. Zhodnocení tří let mého života v jednom článku, pojďme na to!

Dávná minulost

Rok 2014 byl v mnoha směrech rokem novinek. Byl to rok kratičkých textů, scének, náčrtů chvilkových záchvěvů emocí a myšlenek. Psala jsem hodně, ale vlastně to nemělo jednotnou konzistenci, byly to jen střípky a útržky.
Pamatuju si, jakou radost jsem měla z toho autorského čtení v Bohnicích (toho linku si važte, přidávám ho opravdu nerada. Mé sebevědomí tehdy bylo na bodu mrazu a nemám sílu to přepisovat. To bych se pak nemohla sama sobě smát?). Můj velký úspěch. Teď už mi to přijde jako maličkost, která mi tehdy zlepšila náladu, ale vlastně mě nejspíš moc nikam neposunula. Nevím, možná to na mě nějaký vliv mělo, jen si to neuvědomuju. Ale asi ano, minimálně mi to trochu zvedlo sebevědomí a dalo dobrou historku o cestování taxíkem do Bohnic v kostýmu viktoriánské dámy.
Dlaší literární úspěch, školní sborník, dnes (abych byla upřímná) považuji spíše za ostudu, s tou povídkou v něm jsem hrubě nespokojená. Nebo spíše se zpracováním, ten příběh mám ráda. A vlastně se mi stal předlohou pro svět, který stále žije a rozvíjí se. Abych nezapomněla - rok 2014 byl také rokem, kdy jsem zkoušela vyprávět své vlastní RPG. Nezapomenutelná událost a myslím to jen v tom nejlepším slova smyslu.
Za největší úspěch jsem považovala dopsání Slunečnice. Má milá povídka, která byla poslána s nadějí, že by mohla být otištěna v opravdovém sborníku.


Blízká minulost

Nějakou dobu po přechodu do nového roku jsem zjistila, že Slunečnice nebude otištěná v opravdovém sborníku. Ale nač věšet hlavu, objevila se na serveru Nevšední svět a já se mohla cítit jako spisovatelka. I to byl velký úspěch a přidalo mi to na sebevědomí, i když nepochybuju, že v budoucnosti se to opět posune mezi ty menší. Mám velké plány.
Rok 2015 byl rokem, kdy jsem se učila texty dokončovat a místo nových jsem dost často pracovala na starších námětech. Pracovala jsem hlavně na povídce s pracovním názvem Bála se tváří, ta mi ale pořád leží v šuplíku. Chtěla jsem ji poslat do hororové soutěže Rokle šeré smrti, ale chvíli před uzávěrkou jsem si uvědomila, že na to nemám, a začala pracovat na něčem jiném. A tak jsem se umístila na třetím místě v kategorii do osmnácti let s krátkou povídkou Lidská zoo. Původní verze byla dokonce chvíli na blogu pod značkou Half minute horors, ale z pochopitelných důvodů jsem to stáhla. Pokud si budete chtít přešíst novou, předělanou verzi, chvíli si musíte počkat. Dříve či později se tu objeví odkaz na stáhnutí internetového sborníku, který Rokle šeré smrti plánuje vydat. A pokud bude, třeba přibude i pozvánka na křest ^^
Tenhle rok jsem chtěla víc číst. No, pokud je pravda, že jsem za rok 2014 dočetla pouze jednu knihu, tak se mi to povedlo. Přesto je ale bohužel ten počet žalostný a k vysněným dvaceti jsem se nedostala ani omylem. Šest a více knih (protože si to nikam nepíšu a pokud na nějakou zapomenu, zůstane zapomenuta).
Útěchou mi zůstává, že když píšu, nemůžu číst. A psala jsem hodně, začíná se mi to dostávat pod kůži čím dál tím víc. Už je to ve mě zakořeněné, toho se jen tak nezbavím. Chtěla jsem dopsat povídku Trní a přepsat pár starších nápadů, což se mi... také nepovedlo. Ani jedno z toho. Naopak se mi toho nahromadilo ve frontě na přepisování a opravování mnohem víc.
Zato jsem znovu začala psát povídku z jara 2014 s příhodným jménem Doktor Jaro, kterou bych ráda jednou dopsala a někde zveřejnila. Třeba tentokrát doopravdy v opravdovém tištěném sborníku. Nevzdávám se. Jen ji musím nejdříve dokončit a to jen tak nebude. Stejně jako již zmíněné Bála se tváří. Ale momentálně jsou to dva ze tří nejžhavějších kandidátů na to, abych jim věnovala svou pozornost. A co je to třetí? Můj letošní úspěch.
Jak jste již měli možnost si přečíst, pustila jsem se do velkého projektu. Padesát tisíc slov je opravdu hodně. A abych byla upřímná, nezvládla jsem to, k vytouženému číslu jsem se nakonec nedostala. To ale nic nemění na tom, že jsem na sebe po právu hrdá. Jeden měsíc jsem psala den co den, začínala jsem na tisíci za den a nakonec jsem musela stihnout třeba i trojnásobek. Možná o tom sepíšu samostatný článek, co mi to dalo a vzalo nebo tak něco.
Rok 2015 byl rokem přátel a cestování. Jak do zahraničí (výlet do Řecka a do Itálie), tak po Praze, setkávala jsem se s lidmi docela často. Byl to rok, kdy jsem si poprvé vyzkoušela budování vztahu a naučila se alespoň trochu se učit. Byl to rok změn v životě. A rok chaosu, protože najednou se hledám a nemůžu najít a nerozumím si.

Budoucnost

Rok 2016 by oproti tomu mohl být rokem klidu. Nebo v to alespoň doufám. Mám chuť se zavřít doma a nevylézat. Nepotkávat se s přáteli, nevyhledávat společnost. Zní to strašně, ale prostě... chci se zaměřit na svoje koníčky a konečně se najít, protože mám pocit, že se najednou nepoznávám a to je špatně. Chci dál psát a doufám, že rok 2016 by také mohl být rokem, kdy si konečně přečtu poslední díl Mycelia, protože na ten čekám už déle než by se mi líbilo.
Chci dopisovat věci a posílat je do soutěží, protože mé sebevědomí narozdíl od roku 2014 už nestojí za starou belu a myslím si, že na to mám, nějak se umístit. Věřím si a chci něco dokázat. A pokud ne tenhle rok, tak ten příští nebo třeba za čtyřicet let, na tom přece nezáleží. Času na plnění celoživotních přání je více než dost, no ne?
A na prázdiny bych si chtěla brigádu, nejraději provádění po nějakém hradě (vlastně vím přesně, po kterém bych chtěla provádět, ale to vám neřeknu :)). Chci vím myslet na budoucnost. Nakousnout maturitní četbu, nenechávat seminární práci na poslední chvíli. Rozmyslet se, kdo jsem a jak chci naložit se svým životem. Alespoň částečně. Chci být tou, kterou očekávám pokaždé, když se opodívám do zrcadla. Velké cíle, já vím. Od toho jsem přeci snílek, no ne?

Co vy? Co se u vás za tenhle rok nejvíce změnilo? Jaké máte plány do budoucna?

Vaše ztracená
Frána
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 0:27 | Reagovat

Opravdu krásně napsaný článek.
Já tedy za tento rok četla stejně jako vždy, tj. dost... ale zase jsem toho napsala žalostně málo. Vážně se za sebe stydím. No, co se dá dělat.
Jinak ti opožděně přeju všechno nejlepší do nového roku. Ať jsi tu s námi, co to jen půjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama