Září 2015

Kdy mě baví psát

22. září 2015 v 20:51 | Frá |  Ostatní
Psát mě baví pokaždé, když to znamená toulat se fantazií a pustit uzdu představivosti. Když jsem šťastná, ale i tehdy, když pláču nebo se zlobím. Nebo možná naopak - jsem šťastná a pláču, když mě baví psát, protože prožívám příběh spolu se svými postavami. S nimi dýcham, s nimi doufám i trpím.
Baví mě psát, když chci uniknout před realitou. Protože tehdy jsem svým vlastním pánem, mám v rukou celé světy a v nich platí pravidla. Dávám slovy život příběhům, aby nebyly zapomenuty.
Baví mě psát vždy, když držím v rukou tužku a papír. S každou větou více a více.

Kdy baví psát vás?
Frá

Rozhovory

3. září 2015 v 15:25 | frana-alrika |  Jednorázové povídky
Občas se mi hlavou prochází věty. Útržky rozhovorů, které by nemohly nikdy proběhnout. Fantastická prostředí, fantastické postavy i situace. Nic o tom nevím, nepřemýšlím, jak se účastníci k tomuhle rozhovoru dostali nebo co mu předcházelo. Má to své zvláštní kouzlo, něco se mi na nich strašně moc líbí. Navíc mi to přijde jako dobré cvičení - zkusit pouze rozhovorem, maximálně pár jinými větami vyjádřit celou scénu. Tak, aby čtenář chápal, co se mezi nimi stalo. Ale neprozradit příliš, aby si to mohl domyslet. Stejně jako autor. A nebo naopak. Přečíst si jen takovýhle střípek a napsat, co bylo před ním nebo po něm. Můžete to zkusit. Byla bych jenom ráda :)

Jako slunce a měsíc

"Ahoj. Známe se, ale stejně se představím. Jsem Petr. A ty jsi Aneta."

"Já vím, kdo jsem. A vím, kdo jsi ty. Bude to znít zvláštně, ale vždy jsem o tobě věděla."

"To vůbec nezní divně! I já o tobě věděl. Už od té doby, kdy nás jako novorozence rozdělili, jsem cítil, že mi půlka chybí. Poprvé od té doby si připadám celý."

"Ano… Napadlo tě někdy, že jsme jako slunce a měsíc? Slunce šíří světlo, hřeje, ale dokáže i spálit. Luna je proměnlivá, neustále mění svou tvář a jen občas ukáže svou pravou podobu."

"Napadlo. Mockrát. A stejně jako slunce a měsíc i my si máme souzeno setkat se jen párkrát do roka."