Hořké slzy

25. listopadu 2014 v 20:53 | frana-alrika |  Z hlubin mé mysli

Hořké slzy


Dřív tu byla moje nejlepší kamarádka, jenomže ta odešla na uměleckou školu. Mám pocit, že ji ztrácím. Potkáváme se jednou týdně na tanečních a přiznávám se, že možnost vidět se s ní je jediná věc, na kterou se tam doopravdy těším. Jenomže když jsme měli tenhle pátek speciální lekci, na které byl nejen náš kurz, byla tam její nová spolužačka. To bolelo.
Nebudu lhát, žárlím. Proti té holce nic nemám, je hrozně milá a moc fajn, ale kamarádka (budu jí tu říkat třeba Alena. Kdyby na tenhle článek náhodou narazila, stejně pozná, že je řeč o ní, ale tak co...) se celou dobu bavila s ní, přestože jí teď potkává každý den.
Jak už jsem říkala spoustě jiných lidí - mě nevadí, že teď má nové kamarády. Mě vadí, že zapomíná na ty staré...
Připadám si jako strašný člověk a ještě horší kamarádka. Měla bych jí to přát. A přeju! Ale tohle mě mrzí, strašně moc. Jsem jako malé dítě, toužím po troše pozornosti. A nedostává se mi jí.
Říkala jsem si "Dobře, popovídáme si, až pojedeme domů, máme společnou cestu", jenomže když lekce skončila, vyhrnula se se svou novou kamarádkou do šaten, popadla kabát a zatímco jsem stála frontu a ona kolem mě pospíchala pryč, houkla na mě, že ještě jde na nějakou párty (zase se svou novou kamarádkou) a někdy mi povypráví.
Možná to není taková tragédie, ale je mi líto, že se předtím ani nezmínila. Času bylo dost. Obyčejné "Až lekce skončí, půjdu ještě s novou kamarádkou ven, moc se těším," by mi stačilo. Nemyslím si, že bych žárlila ještě víc, ale takhle si připadám příšerně odstrčená. Do poslední chvíle jsem netušila, že někam jde, a kdybych se v sále o chvilinku spozdila, nedozvím se to vůbec.

Byla to ona, díky komu jsem se dostala k letnímu táboru, na který jezdím. Bylo to vlastně takové zvláštní. Můj bratranec se zmínil, že byl na LARPové bitvě a já si říkala, že bych to chtěla zkusit. Když jsem to řekla jí, vypadlo z ní (poprvé za tři roky, co jsem jí znala), že jezdí už asi sedm let na LARPový tábor. Tak jsem se jí JÁ zeptala, jestli bych mohla jet s ní. Jela jsem a bylo to boží. Že rok poté sama od sebe pozvala druhou kamarádku a ještě spolužáka, se kterým se vlastně nikdy moc nebavila, jsem zvládla. Ale že letos pozvala právě výše zmíněnou novou spolužačku, když jí znala ani ne dva měsíce, mi vadí. Nechci, aby mi to vadilo, ale je to tak a nemůžu s tím nic udělat.
Vlastně zvažuji, že bych tam kvůli tomu nejela...

Když odcházela od nás ze školy, prosila jsem jí, aby mi slíbila, že bude častěji dostupná. Víte, ona vůbec nenosí mobil a spojit se s ní je oříšek. Slíbila mi to. A udělala pravý opak. Přestala se objevovat i na sociálních sítích, kam doteď občas chodila.

Upřímně, co si o tom myslíte? Já nevím, potřebuji nějaký pohled zvenku. Jsem doopravdy jen moc dětinská a žárlivá? Nebo jsem alespoň trochu v právu?
Také s tím máte zkušenosti?
Poraďte, prosím...

Fránička
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fénix Fénix | 26. listopadu 2014 v 0:57 | Reagovat

Lidé procházející našimi životy jsou jako vlny přílivu střetávající se s pláží. My jsme tou písčinou. Někteří z nich v nás zanechají hlubší otisk jiní pouze beze stopy zmizí. Jedno zůstává jisté, písčina moři v jeho odlivu nezabrání. Může jen s nadějí očekávat, co přinesou další jiné vlny...

2 Gru Gru | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 10:27 | Reagovat

Nevím. jestli můj pohled přichází objektivně... Nová škola, noví lidé, nová pravidla. Mně osobně by bylo velmi líto, kdybych vás ztratila, prostě že byste takzvaně vyšuměly (ano s tvrdým..) Nevídám, Tě každý týden, takže když už bych Tě potkala, pravděpodobně bych zanedbávala své nznější nové přátele (ačkoli, aby to nedopadlo tak, že bych ztratila všechny - ty staré, protože se naše cesty oddělují a ty nové, kteří by si mohli myslet, že o ně stejně nestojím a fungují tak jen jako náhrada) Možná, že pro tu "Tvou bývalou spolužačku"  je stále samozřejmé, že Tě vídá a nemyslí si, že by o Tvé přátelství mohla přijít (což je samozřejmě nesmysl, protože zahodit přátelství jen ze žárlivosti je trochu ubohé, ale zeslábnout by mohlo, kdo ví...) Třeba až tančení skončí, budeš jí chybět anebo naopak, kdo ví. Ale být Tebou na LARP bych jela, už jenom kvůli ostatním. ne?
A v právu jsi, a ona spolužačka opravdu zmizela z komunikačních prostředků, možná nechce být rušena... Ale věřím, že kdybys i Ty nebo někdo ze třídy nebo já, potkala na ulici, šla bych za ní (snad jen kdyby byla obklopena více než 3 lidmi, to bych si připadala jako vetřelec...) a ráda bych ji uviděla a pozdravila. Ale nezapomínej na ostatní kamarády a nevzdávej se jich na úkor jednoho.
No nevím, jestli jsem Ti pomohla, spíš tady tmateně kecám, píšu blbosti a tak. Jsem fakt ráda, že žiješ na blogu, což já nedělám, he.. a pokud Tě to zajímá, potěší či cokoli pozitivního, slibuji, že se objevím na nyxu...
Měj se moc krásně a všechny, které potkáš z mé bývalé třídy pozdravuj.

3 Brambora Brambora | 29. listopadu 2014 v 18:49 | Reagovat

Fráničko moje, už jsme se o tom spolu bavily včera. Znáš můj názor, taky mě to vážně mrzí.
Jsem upřímně a ze srdce ráda, že si našla nové přátele. Jsou v životě důležití a opravdu by mě trápilo, kdyby na nové škole žádné neměla. Jenže jak říkáš... Když jsem jí já začala povídat o Schovánkovi a dni otevřených dveří, přišlo mi, že jí to je jedno. Řekla, ať pozdravuju Vanessu a na zbytek lidí se ani nezeptala. Pak mi řekla jednu věc o tom, jak se má ona a jinak odpovídala jenom nezaujatým "Hm...", "Fajn..." a podobně.
Kdybys s ní nejela na kempy a já pak k vám na chatu, možná bych taky nikdy nejela. Takže jsem vlastně z části vděčná i tobě, že ses jí sama zeptala. Za to, že jsem mohla jet s vámi, vám asi nikdy nebudu moct dostatečně poděkovat. Nepoznala bych nikoho z těch naprosto dokonalých lidí.
To, že jsme spolu jely na kempy, nás dvě (Tebe a mě) myslím hrozně spojilo. A jsem za to strašně ráda. Bavily jsme se spolu i před tím, ale teď je to úplně jiné. Doufám, že víš, že i když se nám ona kamarádka vzdaluje, my ostatní k tobě máme postupem času pořád blíž a blíž. Aspoň já rozhodně. Ale hlavně už prosím nemysli na to, že bys nejela. Protože bys mi tam tak strašně moc chyběla. A co Filipovi? A ostatním z Nerdgruppe a dalším? Bez Tebe by to nebylo ono. A věřím, že bys chyběla i JÍ.
Bavily o tomhle jsme se spolu bavily už víckrát, ale chci, abys věděla, že kdykoliv se ohledně tohohle (a i čehokoliv jiného) budeš cítit špatně, jsem tu pro Tebe. :)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 17:53 | Reagovat

Tohle se stává. Myslím, že prostě není v ničích silách udržet tak pevné přátelství, když se moc nevídáte. Znám to z vlastní zkušenosti, tak ti řeknu to, čím se sama řídím. Zkus se na to podívat z její strany. Na nové škole, kde nikoho neznala si našla novou kamarádku, která jí tím vším novým pomohla jakž takž proplout. Když se s tebou už neviděla denně, problémy nebo věci, které jste normálně řešily se jí začaly vzdalovat. Už prostě není její problém, co se děje u vás ve škole. Jde to mimo ni.
Kamarádka, která odešla na jinou školu mi před pár dny řekla, že se s námi ráda sejde, ale někoho sebou přivede, protože už prostě nemá pocit, že si s námi má co říct a bojí se, že by tam zbyla sama, a to jsme spolu bývaly téměř pořád.
Co tím chci říct. Myslím, že od tvé kamarádky bylo špatné, že odešla a ani by ti nic neřekla. Ale být tebou zkusila bych se jí zase přiblížit. Uspořádat nějakou akci. Sejít se na věnečku, cokoliv. Zkusila bych se spřátelit s tou novou holkou. Když se skamarádíte zase budete mít témata k hovoru a tvoje kamarádka nebude mít důvod tě odstrkovat. :)

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 17. prosince 2014 v 6:56 | Reagovat

Tvůj článek mi připomněl jednu básničku, kterou jsme se kdysi ve škole učili nazpamněť, už to začínalo verši: "Neopouštěj staré známé pro nové, zvláště když jsou momentálně v nouzi, možná mají paměť jako slonové, možná je to nadosmrti vzbouzí." A z tvého článku to na mě působí, jakoby tvá kamarádka udělala přesně to, před čím ta básnička varuje.
Rozhodně dětinská nejsi, já bych se na tvém místě cítila stejně (ačkoli...tohle nic nedokazuje, protože třeba jsem dětinská taky...).
Možná bych se na tvém místě časem odvážila si s ní na rovinu promluvit, nebo se přiblížit i té druhé holce, ale to možná půjde těžko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama