Listopad 2014

Hořké slzy

25. listopadu 2014 v 20:53 | frana-alrika |  Z hlubin mé mysli

Hořké slzy


Dřív tu byla moje nejlepší kamarádka, jenomže ta odešla na uměleckou školu. Mám pocit, že ji ztrácím. Potkáváme se jednou týdně na tanečních a přiznávám se, že možnost vidět se s ní je jediná věc, na kterou se tam doopravdy těším. Jenomže když jsme měli tenhle pátek speciální lekci, na které byl nejen náš kurz, byla tam její nová spolužačka. To bolelo.
Nebudu lhát, žárlím. Proti té holce nic nemám, je hrozně milá a moc fajn, ale kamarádka (budu jí tu říkat třeba Alena. Kdyby na tenhle článek náhodou narazila, stejně pozná, že je řeč o ní, ale tak co...) se celou dobu bavila s ní, přestože jí teď potkává každý den.
Jak už jsem říkala spoustě jiných lidí - mě nevadí, že teď má nové kamarády. Mě vadí, že zapomíná na ty staré...
Připadám si jako strašný člověk a ještě horší kamarádka. Měla bych jí to přát. A přeju! Ale tohle mě mrzí, strašně moc. Jsem jako malé dítě, toužím po troše pozornosti. A nedostává se mi jí.
Říkala jsem si "Dobře, popovídáme si, až pojedeme domů, máme společnou cestu", jenomže když lekce skončila, vyhrnula se se svou novou kamarádkou do šaten, popadla kabát a zatímco jsem stála frontu a ona kolem mě pospíchala pryč, houkla na mě, že ještě jde na nějakou párty (zase se svou novou kamarádkou) a někdy mi povypráví.
Možná to není taková tragédie, ale je mi líto, že se předtím ani nezmínila. Času bylo dost. Obyčejné "Až lekce skončí, půjdu ještě s novou kamarádkou ven, moc se těším," by mi stačilo. Nemyslím si, že bych žárlila ještě víc, ale takhle si připadám příšerně odstrčená. Do poslední chvíle jsem netušila, že někam jde, a kdybych se v sále o chvilinku spozdila, nedozvím se to vůbec.

Byla to ona, díky komu jsem se dostala k letnímu táboru, na který jezdím. Bylo to vlastně takové zvláštní. Můj bratranec se zmínil, že byl na LARPové bitvě a já si říkala, že bych to chtěla zkusit. Když jsem to řekla jí, vypadlo z ní (poprvé za tři roky, co jsem jí znala), že jezdí už asi sedm let na LARPový tábor. Tak jsem se jí JÁ zeptala, jestli bych mohla jet s ní. Jela jsem a bylo to boží. Že rok poté sama od sebe pozvala druhou kamarádku a ještě spolužáka, se kterým se vlastně nikdy moc nebavila, jsem zvládla. Ale že letos pozvala právě výše zmíněnou novou spolužačku, když jí znala ani ne dva měsíce, mi vadí. Nechci, aby mi to vadilo, ale je to tak a nemůžu s tím nic udělat.
Vlastně zvažuji, že bych tam kvůli tomu nejela...

Když odcházela od nás ze školy, prosila jsem jí, aby mi slíbila, že bude častěji dostupná. Víte, ona vůbec nenosí mobil a spojit se s ní je oříšek. Slíbila mi to. A udělala pravý opak. Přestala se objevovat i na sociálních sítích, kam doteď občas chodila.

Upřímně, co si o tom myslíte? Já nevím, potřebuji nějaký pohled zvenku. Jsem doopravdy jen moc dětinská a žárlivá? Nebo jsem alespoň trochu v právu?
Také s tím máte zkušenosti?
Poraďte, prosím...

Fránička