Komentáře

1 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. června 2014 v 10:24 | Reagovat

A potom nechala slzy oblohy smít z duše nejistotu.- nejkrásnější věta z celé povídky.
Jinak, ta je opravdu povedená. Lidé v maskách... nemůžu si pomoct, ale trochu mi připomínají mozkomory... samozdřejmě až na to, že tihleti jsou hodní :D Vím, že tohle píšu poslední dobou pořád, ale opravdu se těším na další část. Snad bude ještě delší než tato. A omlouvám se, že jsem nekomentovala... a nepřidávala články. Venku je tak hezky... musím přečíst tolik knížek... prostě není čas a někdy i nálada :D

2 vivienne vivienne | Web | 20. června 2014 v 20:25 | Reagovat

zajímavý povídka, a rozhodně se těším na další díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.