Červen 2014

Masky (2/2)

21. června 2014 v 21:20 | frana-alrika |  Jednorázové povídky
Ahoj,
mám tu pro vás druhou část povídky Masky. Nelekejte se, na začátku je kousek textu, který byl na konci první části, to pro připomenutí :)

Vydra si připadala jako nějaký zločinec, když se plížila ze svého vlastního domu. Když pohledem naposledy sledovala všechny své přátele i pacienty, teď pokojně spící na tenkých dekách, vzpomněla si na toho muže, kterému tehdy pomohla na onen svět. Tenkrát se tiše zlobila, že se na smrt těší, protože ho zbaví trápení. Ale dnes si uvědomila, že dělá to samé. Utíká ze života vstříc smrti. Třeba chtěla doopravdy něco změnit, obětovat se pro dobro ostatních, ale možná si to jen nalhávala. Možná už tu prostě nechtěla být a celá ta výprava pro ni byla jen prostředkem.

Začalo pršet. Po dlouhé době to nebyla plískanice doprovázená hromy a blesky, jen lehce poprchávalo a kapky vybubnovávaly na střechy tiché melodie.

Vydra se naposledy ohlédla za vesnicí i za svou minulostí. Naposledy pomyslela na lidi, které opouštěla. A potom nechala slzy oblohy smít z duše nejistotu. Najednou si byla svým posláním jistá. Teď už se nebála.

Masky (1/2)

14. června 2014 v 21:04 | frana-alrika |  Jednorázové povídky
Ahoj :)
Omlouvám se, ale dnes nemám chuť na sáhodlouhé popisy tak jen krátce - toto je povídka do školy se kterou upřímně nejsem ani trochu spokojená, ale je to nejdelší povídka, kterou jsem kdy dopsala (což je docela smutné, jak nad tím tak přemýšlím :D), a snad není tak příšerná, abyste po přečtení oslepli. Takže ji vám sem dávám :D Druhá půlka bude za týden....

Masky

Nastaly zlé časy. Bohyně Damea se hněvala a nikdo a nic nemohlo její hněv zmírnit. Kdysi zdravé stromy přestaly plodit a ovoce, které na nich zbylo, nebylo poživatelné. Kmeny se kroutily a trouchnivěly a na korunách už nebylo skoro žádné listí. Při větší bouři se lámaly, jako když člověk shodí domeček z karet. A bouří přibývalo. Půda se měnila v hluboké močály a bažiny, nebo naopak vysychala. Byla neúrodná, kamenitá. Zvířata se neměla kde pást a lidé neměli co jíst, všude vládl hladomor.

Obyvatelé se v těchto dobách obraceli k Dameiným Služebníkům. Vybrala si je sama bohyně, aby plnili její přání a rozkazy a obstarávali důležité obřady. Ona je za jejich služby odměňovala znalostí bylin, lektvarů a mastí. Každý nosil na obličeji masku znázorňující nějaké zvíře. Tyto masky ukrývaly před světem jejich pravou identitu, jedině oni sami směli vidět svou tvář. Stejně tak nikdo neznal jejich jméno.

Tito lidé se ve vesnicích i městech těšili velké úctě. Vesnice, poblíž kterých bydleliSlužebníci, se nyní stávaly jedinými ostrůvky nezasaženými Dameiným hněvem. Proto se k těmto místům stahovali lidé z blízka i daleka. Lidé, kteří odchodem neměli co ztratit. Ke Služebníkům se teď vztahovala veškerá naděje. Protože pokud měl někdo bohyni devastaci země rozmluvit, nemohl to být nikdo jiný než oni.