Já, pisálek - Moje první příběhy

21. dubna 2014 v 18:48 | frana-alrika |  Projekty

2) Moje první příběhy


Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
Tedy jsem ještě názvy neřešila, důležité pro mne bylo to napsat. I když jsem to nakonec většinou stejně nedopsala :D Říkala jsem tomu prostě Archara, podle města, ve kterém se to odehrávalo. Má první pojmenovaná povídka nesla jméno "Za svou čest a přátelství", nebo něco podobně dramatického (vlastně si nejsem jistá, jestli byla první, ale rozhodně je jedna z mála, jejíž jméno si pamatuji a je nejstarší z nich, takže tak).



Dokončil/a jsi ho?
Ne. A ani teď, po tolika letech jsem se nenaučila příběhy dopisovat. Poslední dobou píši hlavně střípky - nedá se tomu ani říkat povídky, jsou to útržky, nástiny situací a dějů. A to právě proto, že nepotřebují konec. Nemají dokonce ani začátek. Ale pořád je v nich to nejdůležitější - prostředek. Alespoň něco :D

O čem byl?
Myslím, že už jsem to říkala, ale ráda to řeknu znovu. Bylo to o království Archara, které leželo uprostřed jezera. To jezero se pyšnilo křišťálovou barvou a chránilo město před dobyvateli. Na břehu jezera žily čtyři čarodějky, každá měla sílu jednoho živlu, a staraly se o něj. V Archaře vládl král s královnou. Jednoho dne před krále předstoupil čaroděj a vznesl věštbu o tom, že království bude v nebezpečí a zachrání ho nástupník trůnu. Královně se potom narodí nemanželské dítě, holčička, a když jednoho dne voda v jezeře zčerná, je čas jít zachraňovat svět. Cestou se spřátelí s elfkou a ochočí si gryfa a nakonec zvítězí a všechno doopravdy zachrání :D Prostě klišé vedle klišé, marnost nad marnost.

Co tě vedlo k tomu, že jsi ho sepsal/a a nenechal/a jen tak povalovat ve své hlavě?
Já... já vlastně nevím... myslím si, že zato může on - ten příběh. Příběhy si prostě žádají být slyšeny a čteny. Vždyť... k čemu jinému by byly? Každý příběh si zaslouží své čtenáře a posluchače, ať je jakkoliv dobrý či špatný. Každý má právo na život. Nevím, jak mě tenkrát napadlo ho napsat. Možná jsem prostě cítila, že je to správné, že by to tak mělo být. Že si zaslouží být uchován, zapamatován. Co jinéo by mě k tomu mohlo donutit? Náhlé přání napsat knihu? Ne, já po vydání knihy netoužím, mě stačí, že mé příběhy jsou zachovány, jedno jestli v počítači nebo na papíře. A nezáleží na tom, jestli je někdy někdo bude číst. Jsou moje a ve mě přetrvají. Nezapomenu. Budou navždy součástí mě a možná... s trochou štěstí... i součástí někoho jiného. Své příběhy si nosím v srdci, ale prostě cítím, že to nestačí. Že bych je mohla zapomenout. Že myšlence mohu slovy dát život. A ten pocit je úžasný. Když píšu, vše ožívá, bájné krajiny, příběhy a legendy. Postavy... Myslím, že to cítí každý, kdo píše rád. A proto mi snad rozumíte.

Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku
Tak dobře. Tady na blogu už je, ale někde pod špínou zapomnění. Naschvál tam nechám i hrubky. Ať to alespoň stojí za to :D

Kdesi daleko ležela země Archara. Byla to ta největší, nejkrásnější, nejznámější, ale i
nejbohatší země. Na každé křižovatce stála malinká fontánka a z většiny
elfích domků vycházela krásná vůně (např. z domácího pečiva, nebo
z podivného ovoce, které rostlo snad všude.), nebo nejrůznější tóny
spojující se v nádherné písně. V Archaře žili převážně elfové, ale
nedávno se tam přistěhovalo i pár lidí. Archara byla kdysi založena na úrodném
ostrůvku uprostřed velkého jezera. Dávní zakladatelé Archary ho nazývali
Diamantové. Nazývali ho tak, protože bylo průhlednější než Křišťály, modřejší
než Tyrkysy a lesklo se víc než Diamanty. Po břehu se táhly žluté pláže
s tím nejjemnějším pískem. Dál od jezera i pláží byly hebounké trávníky
plné voňavých kvítků všech barev, tvarů i velikostí. Od vysokých, žlutých
divizen až po maličké modré fialky. Ještě dál byl dlouhý les. Byl kolem celé
Archary a ohraničoval její území. Na některých místech byl les jehličnatý, na
jiných byl smíšený a někde byl dokonce listnatý. Na travnatých kobercích stály
okolo Diamantového jezera čtyři chatrče. První stála na severu, druhá na
východě, třetí na jihu a čtvrtá na západě.
Uprostřed Archary stál nádherný zámek. "Smetanově" bílá omítka byla vidět na míle daleko, světlá, dřevěná vrata ve zlatých pantech dodávala zámku
luxusní vzhled, barevně prosklená skla vypadala na slunci úchvatně, a to o
červené střeše ani nemluvě. Třetím rokem vládl Archaře král Alexandr III. Král
byl už starý (ale nedá se říct, že by byl moudrý.) Byl obtloustlý, trochu
plešatý a neustále hladový.
Dlouhou mramorovou chodbou královského zámku někdo procházel. Byl to nepochybně muž.
Prohlížel si nejrůznější obrazy, které visely na kovovém háčku. Od krále který
vládl Archaře před 200 lety po nynějšího krále Alexandra III. Když vešel,
králův zrak sklouzl na mužův dlouhý, bílý vous. "Kdo jsi, člověče?" zeptal se
král napůl rozzlobeným hlasem. "Jsem poustevník a věštec,můj králi." "Jak to že
tě stráž pustila dovnitř?" "Nepustila…" věštec se šibalsky usměje "…já ji uspal
"věštcův hromový, těžký hlas otřásl místností " A co chceš?" zeptal se král
bojácně. "Vyřídit ti mou věštbu, můj králi." "Tak co jsi viděl?" ptal se
dychtivě král. "Po celé Archaře se jako pták rozletí pravdivá zvěst o tom, že
jí hrozí zánik." "Co můžu udělat?"
"Nepřerušuj mě!!!" věštcův hlas zazněl tak strašidelně že se král "pro jistotu"
schoval pod trůn. "…to neštěstí zastaví jen a pouze dědic trůnu." Pravil teď už
klidnějším hlasem věštec. Po místnosti se rozprostřel dým. Krále to omráčelo.
Nikdo neví jak dlouho byl v místnosti dým, ale vím určitě že do trůní
místnosti přišel sluha a když uviděl hustý dým doběhl k oknu a otevřel ho.
Dým zmizel, ale věštec zmizel. Nejenom že ho nenašli v hradě, ale ani v Archaře
o nikom takovém nevěděli. Jako kdyby ani neexistoval! Král potom posledních pár
dnů přemýšlel o tom jak moc je bojácný, líný a hloupý. Jeho děti by byli taky
po něm. To by pak Archaru nezachránili, ani za celý svět. Vlastně by se spíš
schovaly pod trůn a čekali by až jí někdo zachrání. Potom v noci se mu
zdál zvláštní sen: Narodilo se mu dítě, chlapeček. Najednou vyrostl a byl
z něj dospělý král. Byl to jeho sin, stál před ním, ale byl mu tak
vzdálený… Krále probudil veliký jásot. Do jeho pokoje vběhla nějaká služka:
"Králi, paní královně se právě narodilo děťátko!" Na zámku zavládla radost. Jen
co se král oblékl, spěchal se na to štěstí podívat. Vzal dítě, důkladně si ho
prohlédl a pomyslel si: "Ale to není chlapeček jako v tom snu!" Nemohl
tomu uvěřit a přemýšlel nad tím tak dlouho dokud holčičce Doremy nebylo šest
let. Měla dlouhé, kudrnaté, blond vlásky svázané do dvou culíčků. Královna byla
těžce nemocna. Těsně před svou smrtí se Doremy svěřila s tím, že její
pravý tatínek je rytíř s černou lvicí na zeleném pozadí. Druhého dne
královna zmizela. Někteří si mysleli že odešla do nebe, jiní tvrdili že před
králem uprchla, ale nikdo to nevěděl jistě. Král musel kralovat a bál se o krky
svých poddaných, tak jí najmul nejlepší učitele boje s mečem, lukostřelby
i jízdy na koni. Dny plynuly jako voda a Doremy už bylo šestnáct. Měla dlouhé,
blonďaté vlasy, modrá očka a štíhlou postavu.

A dál jsem se nikdy nedostala... Tak snad jste se pobavili :D
Frááána :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 19:47 | Reagovat

Náhodou to je dobré! :D Klidně bych si to přečetla dál ;) :333 :D
Jinak moc díky, že se zapojíš, budu se chodit a "žrát" horory přímo z talířku :D O:)

2 Katerííína Katerííína | Web | 22. dubna 2014 v 13:17 | Reagovat

moc hezké:)

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 16:25 | Reagovat

Hej, tohle bys mohla dopsat taky. Ten nápad se mi líbí. Hlavně s těmi čarodějkami a tak. Dobrý...dopiš to!!! :-P :-D

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 20:34 | Reagovat

Jasně, může :D

5 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 23. dubna 2014 v 10:06 | Reagovat

Jej :) V poslední době se skoro všichni účastní Pisálka a já mezi ně taky patřím :D

Zajímavé odpovědi. Jinak, máš moc hezký desing... Mohu se zeptat, v jakém programu jsi ho vyráběla? :)

6 Terezka Terezka | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 14:49 | Reagovat

Pěkné. :-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama