Driáda

15. března 2014 v 10:11 | frana-alrika
Ahoj, zase naživu!
Moc se omlouvám, že vás tolik zanedbávám. Bohužel pro to ani nemám pádnou výmluvu, prostě jsem jen líná. No, ale to je jedno, vy mi to snad odpustíte, ne? :D
Mám pro vás další krátkou povídku, tato nese název Driáda. Brzy poznáte proč. Jen by ještě stálo za to zmínit, že takhle to původně nevypadalo. Byly to dvě rozdílné povídky, které spolu naprosto nesouvisely. Až dnes jsem si řekla, že vlastně do sebe pasují. A tak jsem v podtatě odstřihla pointu a vznikl popis situace a pocitů. Je to povídka o tichu, o řeči a o lidech. Snad se vám bude líbit :)
PS: Nebudete někdo dne 23.3. v Praze? Bude knižní hokynářství a bylo by fajn vás tam potkat. Budete tam moci prodat/koupit staré knihy a budou tam workshopy, navíc přednáška spisovatelky Lucie Lukačovičové (její tvorbu mám osobně moc ráda) na téma Strašidla a příšery a já plus jiní tam budeme prezentovat svá díla. Bude to sranda, sledovat, jak se tam ztrapním, určitě přijďte! :D


Driáda


Žila uprostřed lesa, daleko od civilizace. Od té doby, co jí zemřela matka, tu byla sama. Už nevěděla, kdy přesně to bylo, možná měsíce, možné roky, tady čas neexistoval. Dny se slévaly v jeden, protože se od sebe nijak nelišily. Žila jen sama o sobě, bez lidí, bez toho jejich hluku. Tady bylo vždy ticho a ona se ho neodvažovala rušit.
Až jednou ve svém království potkala muže. To jí otevřelo oči. Najednou viděla, jak moc se ostatním odcizila, a s hrůzou zjišťovala, že zapomněla svůj vlastní rodný jazyk. Když naslouchala jeho slovům, připadala jí cizí, už jimi nevládla. Zatoužila znát tu krásnou řeč, která jí zněla jako zpěv ptáků, a moci teď s mužem rozmlouvat. Povědět mu, kdo je i jak osamělá se cítila celou tu dlouhou dobu, i když si to neuvědomovala. Ale nic se nezměnilo, nerozuměli si.


Den co den sedával u kmenu té drobné břízky, která rostla uprostřed lesa, a poslouchal jejímu šepotu. Nepochyboval, že mu vypráví, jen nevěděl co, ještě jí nerozuměl. Ale jistě to byly krásné příběhy, neboť její slova byla tichá a zpěvná. Mohl jí poslouchat celé hodiny, jen tak sedět a rozmlouvat s ní.
Občas si vyměnili role, potom zase povídal on jí. Byla to věrná a tichá společnice, bylo mu s ní dobře. I když měla listy a větve, to mu nevadilo. Nikdy ho neopustila, vždy si mohl být jistý, že zítra tu zase bude a bude poslouchat jeho vyprávění. A on se jí jako vždy bude snažit porozumět.
Někdy už si skoro myslel, že v jejím šepotu slyší slova, že jim rozumí, ale potom to zmizelo, jako když vítr sfoukne chmýří pampelišek. Ještě nenadešel ten čas, byli moc mladí. Ale nepochyboval, že jednou - jednou si porozumí.

Frána :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terry-place terry-place | Web | 15. března 2014 v 18:37 | Reagovat

Mám to kousek :). Klidně se ráda zastavím . ;)

2 terry-place terry-place | Web | 15. března 2014 v 18:39 | Reagovat

Jinak pěkná povídka. Líbí se mi, jak píšeš v ich formě, protože mně samotné to nejde. :D

3 Eamane Eamane | Web | 16. března 2014 v 16:08 | Reagovat

Moc hezká povídka a je dost, že si se mezi námi zase ukázala :P ...
Škoda že to mám přes celou republiku :/

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 18. března 2014 v 21:50 | Reagovat

No konečně jsi zase tady. :-D Povídka se mi moc líbí...hlavně ten konec.
Ráda bych přijela...kdyby nás nedělilo těch tři sta kilometrů. Ale budu ti držet palce, ju? :-D

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 18. března 2014 v 21:54 | Reagovat

A abych nezapomněla. Ona je to jen taková scénářová část povídkové povídky...rozumíš mi? :-D Jen nevím, jestli se ti ta povídková část bude líbit. Bude se v ní totiž míchat všechna možná ff. Je to takový obraz toho, co probíráme ve škole o volné hodině. V každém případě máš mé povolení tu povídku nečíst :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama