Vánoční

19. prosince 2013 v 20:43 | frana-alrika |  Jednorázové povídky
Tak jsem se tedy také rozhodla zapojit do soutěže. Tu minulou jsem si nechala ujít z nedostatku inspirace, tak snad si to teď vynahradím. Jinak - normálně jsem hrozně soutěživý člověk a jsem zklamaná, jakmile se neumístím, ale teď si vlastně ani moc nedělám naděje. Vzniklo to prostě jen tak ze záchvěvu fantazie :) Podle mne je to trochu smutné, ale záleží na tom, jak si to domyslíte. Tak snad vám to nezkazí vánoční náladu :)

Vánoční

Závějemi se brodila holčička. Byla celá prochladlá, mráz jí zalézal až do morku kostí a ani ta hromada vrstev oblečení, kterou měla na sobě, ho nemohla zastavit. Černé copánky vykukující zpod čepice jí strhával vítr, který kolem ní skučel a naříkal, jako by i on oplakával její nezvěstnou sestru.
Její sestra, poslední člověk, kterého měla, zmizela před několika dny. Všichni už jí oplakali, protože nebyla šance, že by v téhle chumelenici přežila. Ale dívence se to nikdo neopovážil říci do očí. Právě proto teď bloudila tím nečasem a hledala jí.



"Zuzko!" zavolala, ale její výkřik pohltil sníh. Ze studeného vzduchu se rozkašlala, ale stejně volala znovu a znovu do bílého prázdna. Když jí došel dech, svezla se do bílé závěje a dala se do breku.
Bála se. Hrozně moc se bála. Kdo jí teď bude chránit před temnými stíny a číst jí pohádku na dobrou noc, když ne Zuzka? Ještě se nedokázala postarat sama o sebe, potřebovala jí. Ale ona tu nebyla.


Zvedla hlavu a podívala se před sebe na bílou sněhovou clonu. Oči se ji naplnily bezbřehou hrůzou. Kudy přišla? Její stopy už stihl smazat vítr a díky sněhu vířícímu vzduchem bylo vidět sotva na pár kroků.

Byla moc malá, aby vnímala tu tichou hrozbu smrti, ale jedno jí bylo jasné - domů se jen tak nevrátí.

Znenadání na svém rameni ucítila něčí ruku. Ohlédla se přes rameno a uviděla ženu.
Její pleť byla bílá, skoro průsvitná a rty měla zmodralé zimou. Na vlasech černých jako havraní perutě jí neuvízla ani jediná vločka. Stejně tak se její šaty nevlnily ve větru. Oči měla ledově modré, skelné a upřené někam do dálky. Stála bez hnutí jako sloup.
Až když jí její sestřička objala, zhluboka se nadechla, jakoby jí její dotek vrátil život.

"Kačenko, copak tady děláš?" zeptala se jí a její hlas přetékal smutkem a starostí o malou sestřičku.

"Šla jsem tě hledat. Dnes by neměl být nikdo sám." Zuzka si jí přitiskla blíž k sobě, až cítila tlukot jejího srdce. Z očí se jí začaly valit slzy dojetí. I když měla Kačenka jen malou šanci, že ji zde najde, vydala se sem do hor a riskovala svůj život. Na tváři se jí objevil lehoučký úsměv.
"Veselé Vánoce, Kačenko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivišek Ivišek | Web | 19. prosince 2013 v 21:12 | Reagovat

Prostoj fantazii. To je tak dojemně smutné. Ale jinak povedená. Mo hezky se četla. :-)

2 Raina Raina | Web | 19. prosince 2013 v 21:57 | Reagovat

Poměrně smutná povídka... ale krásný výběr slov. dobře se to četlo ^^

3 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 20. prosince 2013 v 0:04 | Reagovat

nějak mám dojem, že kdybys psala dál, Kačenka by asi nepřežila, že? nádherná, moc smutná povídka a krásně zvolená slova :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 8:49 | Reagovat

Smutné, hezky napsané.

5 Ilía Ilía | Web | 24. prosince 2013 v 23:25 | Reagovat

Když o tom člověk nepřemýšlí, tak mi to ani smutné nepřijde. Spíš dojemné. Jak je ale mým zvykem-já přemýšlela. A došla jsem k názoru, že to vypadá, jako by měla Kačenka halucinace. Jako by si svoji sestru vysnila v posledních záchvěvech života...ale to je jen moje domněnka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama