Půlnoční cirkus

2. prosince 2013 v 19:18 | frana-alrika |  Jednorázové povídky
Takže, abych vás nezanedbávala moc, přináším vám kratičkou povídku, napsanou na kroužku tvůrčího psaní, kam chodím. A k tomu pozvánku pro Pražáky, popřípadě ty, kteří by si sem chtěli udělat výlet. Akce se jmenuje Půlnoční cirkus. Uvažovala jsem dokonce, že bych se přidala k "účinkujícím", ale nakonec nejspíš nebudu mít čas ani se tam podívat. Sem to dávám proto, že chci své přátele podpořit a doufám, že někoho dostatečně navnadím, aby přišel :)
Co mi bylo zděleno, bude zde první, denní část, kdy budou "atrakce" jako čtení z ruky, dům hrůzy, snad by se tam měli dělat palačinky? A potom večerní část, kdy budou představení. Od klounů přes kouzelníka po plivání ohně (snad to říkám dobře, nejsem seznámená s programem, v podstatě hodám podle toho, co jsem viděla z předchozích ročníků, ale rozhodně to budou věci v tomto stylu). Vážně si myslím, že to bude stát za navštívení :)




A u cirkusu i zůstaneme. Jenže teď se přesuneme k mé povídce. Vyjímečně jsem se snažila o ich formu, tak snad to alespoň trochu stojí za to :)

Kamarádka Míša se před třemi měsíci odstěhovala z Prahy. Byla jsem šťastná, když mi zavolala, že tu o víkendu byde, a pozvala mě do cirkusu. Sama bych do cirkusu nikdy nešla, připadalo mi to dětinské, ale ona zněla nadšeně a tak jsem jí nechtěla kazit radost. Ale čím víc se datum našeho setkání blížilo, tím méně se mi to nechtělo líbit. A potom ten den přišel.
Málem jsem Míšu nepoznala. Jinak se oblékala, dokonce měla nabarvené vlasy. Ale co bylo nejdivnější - chovala se úplně jinak, než ta stará Míša. Zastávala jiné názory.To přece není možné, aby se někdo za tři měsíce tolik změnil!
Cirkus stál v zapadlé části města. Nikdy jsem tu nebyla a upřímně - nelituji toho. Koupily jsme lístky za neuvěřitelně nízkou cenu a čekaly na vystoupení.
Byla to trochu podivínská čísla, ale bavila jsem se. Až do představení se lvi. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Tomu lvovi vážně z pusy vyšlehly plameny? Jako bych se probrala ze snu. Už jsem se nebavila. Všuchno to tu je divné, co tu vlastně ještě dělám?Ale když jsem odtáhla plachtu, která kryla vstup, čekal na mě další šok. Krajina vypadala úplně jinak, než když jsme přišly. Ano, viděla jsem pár shodných rysů na domech kolem, ale vše vypadalo cize. Jako z jiného světa, nebo jako z budoucnosti.
Zvenku, zpoza plachty se vynořil klaun.
"Copak? Slečinka odchází?" Roznala jsem ho. Co dělal venku? Vždyť měl právě číslo! Ale když jsem se otočila, v šapitó zrovna tančila baletka.
Nezmohla jsem se na odpor, dokonce ani slovo jsem ze sebe nevypravila. Jen jsem zakroutila hlavou a šla se posadit zpět na své místo. Znovu jsem se propadla do stavu loutky dělající věčné publikum hvězdám manéže. Protože teď jsem pařila cirkusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přijdete?

Ano 33.3% (1)
Asi ano 33.3% (1)
Asi ne 0% (0)
Ne 33.3% (1)

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 7. prosince 2013 v 10:52 | Reagovat

zajímavá povídka :-)

2 Ilía Ilía | Web | 7. prosince 2013 v 22:27 | Reagovat

No, tak to je trochu.. děsivýý! :D
... a ich- formou bych být tebou psala častěji ;)
No a... kdože je ta jaksejmenovala, cos zmiňovala u mě? O.o O tom člověku (je to člověk, že jo? :D) jsem v životě neslyšela. Je to nějaká postava, která umí něco takového, jako ta moje v povídce?

3 Ilía Ilía | Web | 7. prosince 2013 v 22:28 | Reagovat

Aha, jasně. Takže opět žádný komentář. Doufám, že se objeví po tom, co odešlu tenhle. Jinak se už neznám!

4 Eamane Eamane | Web | 11. prosince 2013 v 20:54 | Reagovat

Hezká povídka :) ...
A ta akce je celkem zajímavá, škoda, že se  u nás nic podobného neděje :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama