Špatný, špatný den

25. ledna 2013 v 20:43 | frana-alrika |  Ze stínu podzemí
Dámy a pánové,
konečně jsem se dostala na napsání již šesté (s úvodem sedmé) kapitoly a musím se vám přiznat, že už teď to je nejvíce, co jsem kdy napsala. I když to není moc, dříve jsem končila u třetí stránky a tak si velmi vážím, že nadále pokračuji. Nevím, jak vnímáte moji povídku vy, ale jí si svoje postavy zamilovala a nehodlám je jen tak odložit Usmívající se. Tak tedy pěkné čtení a krásný zbytek dne.




Špatný, špatný den
Marika pomalu otevřela oči. Přes slzy skoro nic neviděla. Měla strach a celá se třásla. Rukávem si otřela oči a uviděla tvář, která ji strašila každou noc ve snech. Světle hnědé vlasy měl rozcuchané, hnědé oči jí připomínali oči slizkého hada a jeho úzké rty se teď na ní posměšně smály, že mu byly vidět bílé zuby a v ústech se mu dokonce zaleskl jeden zlatý. Potom se otočil a ona měla možnost spatřit dlouhou jizvu, která se mu táhla po celé levé straně dolní čelisti. Marika se prudce posadila a naštvaně hodila polštářem po protější zdi. To už ji musí otravovat i v noci? Podívala se na druhou postel, kde spokojeně oddychoval Vil. Tak děsně ji připomínal jeho otce. Právě proto ho tak nesnášela. Zvedla se a protáhla se. Potom přešla ke skříni, do které se předtím strefila polštářem. Vzala si jednu košili a kalhoty a protože Viliam spal klidně, ani se nepřetočil, v klidu se převlékla. Oblečení jí bylo o něco větší a trochu na ní viselo, ale musela uznat, že bylo pohodlnější a mnohem čistší, než to její staré. Potom pomalu sešla po schodišti a ocitla se tak v prázdné obývací místnosti. Posadila se k jídelnímu stolu a začala okusovat chleba, který nahmatala ve své staré, špinavé a děravé tašce. Vše, co měla z domova se jí teď hnusilo. Připomínalo jí to ty roky utrpení. Teď chtěla žít jinak- alespoň o něco lépe než před tím.
Nemusela čekat dlouho, když se k ní přidal Vil.
"Dobré jitro," prohlásil a zívnul. Marika se na něj podívala, jako kdyby se zbláznil.
"Co je na něm dobrého? Obloha je zatažená a prší jako z konve." Poznamenala klidným hlasem a dívala se přitom z okna na šedé nebe. Vil se nad tím na chvíli zamyslel. Nikdy ho nenapadlo nad tím uvažovat.
"Já vlastně ani nevím, prostě se to tak říká." Uzavřel to nakonec s pokrčením ramen. Potom si k ní přisedl.
"V lese jsem se tě chtěl na něco zeptat, ale pak se objevil Roshel a už na to nebyla příležitost, takže se tě zeptám teď. Víš, říká se, že elfové umí mluvit s duchy živlů… chci tím říct… je to pravda?" Dostal ze sebe pomalu Vil. Už odmala ho legenda o "Bitvě národů" zajímal a nikdy by si ani nepředstavil, že někdy nějakého elfa potká. Teď toho, že si to přál, dost litoval. Marika se na něj podívala a zamyslela se. Nakonec si řekla, že mu to nejspíš nebude k ničemu a tak se rozhodla jeho otázku zodpovědět.
"Možná, že to kdysi pravda byla, ale elfové celé generace žili v podzemí. Bylo by nemožné, kdyby to dovedli po tom, co kolem sebe měli celý život jen kámen." Pověděla mu, ale nebyla to z cela pravda. Právě proto, že byli neustále obklopeni kamenem, se elfové naučili rozmlouvat s duchy, co v nich přebývali. Právě proto se vyprávělo, že se jejich duše vpíjí do ametystů. Ale Marika neměla důvod mu to říkat, nebo alespoň podle sebe.
Ještě chvíli tam seděli a jeden se od druhého snažil dozvědět co nejvíce informací, i když ne všechny byly zcela pravdivé a to hlavně ty od Mariky. Potom se otevřely dveře a do místnosti vešla stařenka, která spráskla ruce, jen co je viděla.
"To už jste vzhůru? Proč jste mě nevzbudili, něco bych vám připravila." Řekla, usmála se na ně a spěchala ke kuchyňské lince.
"Mám vlastní kozí sýr, nedáte si?" Zeptala se, ale nečekala na odpověď a už jim sýr s krajícem chleba nesla na talířích.
"Děkujeme." Poděkoval Viliam a když bylo chvíli ticho a se zamračeným výrazem do Mariky nenápadně dloubl loktem.
"Taky děkuji." Pronesla otráveně, potom se podívala na Vila pohledem typu: Není to otrávené? , ale když uviděla, jak si pochutnává, dala se do jídla taky. Stařenka se jen kratičce zasmála. Náramně jim to spolu sluší, napadlo ji. Potom se na ně přívětivě usmála.
"Jdu si pro něco do ložnice, za chvíli jsem zpět." Řekla a zmizela jim za dveřmi, ze kterých před chvílí vyšla.
Byli tam sami sotva chvíli, když se z ložnice ozval vyděšený výkřik. Oba dva se na sebe podívali a potom vyskočili od jídla. Marika vytáhla svou dýku a Viliam se chopil kuchyňského nože. Potom si Marika stoupla ke dveřím, chytila kliku a prudce otevřela. První co uviděli byla nebohá stařenka a za ní stál temný, velmi vysoký muž. Jen o půl vteřiny později si uvědomili, že ho znají- byl to Roshel. Ale už bylo pozdě. Jeho černá dýka projela skrz naskrz útrobami stařenky a její bezvládné tělo se mu skácelo k nohám. Viliam se protáhl kolem Mariky a když jeho pohled spočinul na umírajícím těle, třesoucí se v poslední agonii, jeho srdce se naplnilo nenávistí. Marika se tvářila stejně.
"Co jsi vlastně zač?" Zeptala se a z jejího hlasu byla nenávist a opovržení silně znát.
"Za tohle zaplatíš." Zašeptal Vil a s nožem v ruce se rozběhl proti němu. Roshel si z toho vůbec nic nedělal a dál se na ně škodolibě a velmi, velmi zlověstně usmíval. Když už byl Viliam jen kousek od něho, najednou zmizel. Prostě tam z ničeho nic nebyl a Vil měl co dělat, aby nenarazil do komody, před kterou před chvílí Roshel stál. Potom se prudce otočil a spolu s Marikou nevěřícně zíral na místo, kde předtím byl. Pak se z ničeho nic Roshel zase objevil, tentokrát ale v setnici a stál těsně za Marikou.
"Zkus hádat." Pošeptal jí výsměšně do ucha. Jakmile ucítila Marika jeho dech na uchu, otočila se a vystartovala dýkou do místa, kde měl ještě před chvílí břicho, ale máchla jen do prázdna. Roshel seděl za stolem a pobaveně ji sledoval. Zdálo se, že ho to náramně baví. Marika si odfrkla, zatnula zuby a pomalým krokem se k němu vydala. Oči jí hořeli zlobou a vlasy jí v dlouhých pramenech lemovaly vychrtlý obličej, který teď byl rudý vzteky. Vypadala vážně děsivě, ale Roshel se na ni jen dál usmíval.
"Nehraj si se mnou." Procedila skrz zuby. Potom, naprosto neočekávaně, proti němu dýku vymrštila. Ta se ale pouze odrazila ode zdi, protože on už tam zase nebyl. Hlasitě a velmi neslušně zaklela a rychle se vydala pro dýku. Když už jí zase držela, nasupeně si prohlížela místnost a čekala, kde se objeví tentokrát.
"Co jsi vlastně zač?!" Rozkřikla se znovu do prázdna.
"To by jsi chtěla vědět, co?" Zasmál se Roshel, opírající se o stěnu hned vedle krbu a dívajíc se na Mariku, která už doslova soptila. Dýku v ruce držela křečovitě a silně, že jí bělely klouby a prohlížela si ho vražedným pohledem. Marika rychle přejela místnost pohledem. Kde je Viliam, když ho člověk potřebuje? Řekla si v duchu a potom zase veškerou svou pozornost upřela na Roshela.
Viliam mezitím klečel u nebožky stařenky a držel ji za studenou ruku. Pomalu ji otočil tak, že ležela na zádech. Nikde neměla ni stopy po zranění, dokonce jí ani nikde neprosakovala krev. To ho překvapilo, ale pranic to neubíralo na jeho naštvanosti. Kuchyňský nůž sevřel pevněji v ruce a pomalu se vydal ke dveřím. Teď už byl naštvaný i on. Stařenu skoro neznal, ale i tak byl připravený se mstít.
"Vážně si myslíš, že mi zvládneš něco udělat?" Vysmíval se Marice do obličeje Roshel. Ta stála naproti němu a v rukou nadále držela dýku. Potom, ale za jeho zády jen koutkem oka zahlédla pohyb.
"Já možná ne, ale…" začala, když v tom mu do zad vrazil Viliam svůj kuchyňský nůž. Roshel se na něj jen otočil a jeho tvář se na něj strašidelně usmívala.
"Dobrý pokus." Prohlásil, vytáhl si nůž ze zad a po zranění rázem nebylo ani památky. Viliam na něj vyděšeně vytřeštil oči. Tohle vážně nečekal. Najednou se ho začal zmocňovat strach a panika. Chytil první věc, která mu přišla pod ruku.
"Nepřibližuj se mám… vařečku?" Podivil se a ucouvl o pár kroků. To nebylo dobré.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která z postav "ZSP" se vám líbí nejvíc?

Marika 16.7% (1)
Viliam 66.7% (4)
Roshel 16.7% (1)

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 18:29 | Reagovat

Písanie je ako droga. Začneš s tým že po prvý krát iba skúsiš... No potom to buď navždy odvrhneš, alebo sa staneš závislou :) Je to len a len dobré, že ťa baví písať, pretože to, že to baví teba je základ. A môžem iba prisvedčiť, že z tejto poviedky je cítiť, že ju máš rada - je krásne prepracovaná a napísaná... Tie opisy! Vždy vieš čo priblýžiť trošku blyžšie, alebo ktorá časť nábytku v miestnosti nestojí za spomenutie. Skrátka - veľmi pekne :) Opäť si mi raz potvrdila že máš talent a vieš s ním veľmi pekne narábať :)
Vraj : "Co je na něm dobrého? Obloha je zatažená a prší jako z konve." To bol taký krásny ster! :D Marika je mi čoraz viac sympatickejšia :D ale ten Roshel... to je záhada! Kto do pekla to je? Čo chce? Ako to robí? A ako to , že starenka nemala žiadnu ranu? Každou kapitolou na neho mám viac otázok, dúfam, že v ďalšej aspoň niektoré z nich zodpovieš. :) A Vil... S VAreškou :´D Skvostná predstava :´D Ale nedá sa, no, je to chlap! :D Tešííííím sa na pokračovanie ;)
Ps. Takto to seknúť! Pff.... Po prstoch by som ti dala! Ty :D

2 frana-alrika frana-alrika | Web | 27. ledna 2013 v 19:09 | Reagovat

[1]: děkuji ti, ani nevíš, jak mě tenhle komentář potěšil (stejně jako všechny ostatní):-) No, co nestojí za řeč a co jo, tak to vážně nevím, to už píšu nějak podvědomně, ale děkuji :D A Roshel... no, trochu se bojím, že tě v přístí kapitole zklamu. A promiň, že jsem to tak ukončila, ale libuji si v napínání a navíc jsem sama nevěděla, jak pokračovat :D Ale vážně děkuji :-)

3 Eámanë Eámanë | Web | 28. ledna 2013 v 13:57 | Reagovat

Ani jsem si nevšimla, že píšeš povídku, ale tento díl nebudu hned číst ... přečtu si ji pěkně od začátku, abych z toho taky něco měla :) ... Ale beztak bude bezvadná ;)

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 17. března 2013 v 18:24 | Reagovat

Tak konečně Fráno...
Náš starý známý slon Roshel. Co jsi to z něj chudáka udělala? je z něj větší blázen než byl.
Jako vždy se Ti to moc povedlo - ohromně se lepšíš (začínáš kreslit jako mistr bětka, píšeš jako mistr na kterého si nemůžu vzpomenout - ach Fráno, kam to s Tebou spěje...)
Určitě se nedohrabu do délky Cvočího komentáře. Dobré hlášky, ty umelecké popisy, kam se na Tebe všichni hrabem...
Na závěr Tě musím upozornit na příšerné slovo: kuchyňská linka! Nevím, jak Ty, ale já si představím moderní kuchyň se dřezem, sporákem, hustě obroušeným kamenem a dřevem a ne nějakou kredenc u babky v chalupě - prosím přepiš to, i kdybych neměla pravdu, ale mě to tak bije do vočí...:D (ale jinak BEZVA!!!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama