Vlkava

1. ledna 2013 v 0:01 | frana-alrika |  Ze stínu podzemí
Tak, po dlouhé době jsem zpět a mám pro vás další kapitolu. Taky vám přeji krásný zbytek prázdnin a doufám, že jste dostali spoustu krásných dárků :). Tak zpět ke kapitole. Je o něco delší, ale zase v mé pidi-velikosti, ale má to nějaký děj (alespoň nějaká dobrá zpráva) a další díl už je na cestě. Tak pěkné čtení a pěkný Nový rok.



Vlkava
Už se stmívalo, když všichni tři došli do Vlkavy. Viliam se už sotva táhl a jakmile zastavili, posadil se na nejbližší pařez. I na Marice už byla únava dobře zřetelná. Jen Roshel si dál vykračoval, jako by se nechumelilo. Marika se opřela o jeden strom, který rostl nedaleko a propalovala Roshela pohledem. Ten, ale vypadal, že mu to vůbec nevadí.
"Můžeš si za to sama. Kdybys netrvala na tom, že víš kam jdeš, mohli jsme tu být mnohem dřív." Zkonstatoval. V duchu se usmál. Splnil úkol. Ale že mu to dalo pořádnou práci, dostat je sem. Ještě nikdy nepotkal nikoho tak tvrdohlavého jako Mariku. Trvala na tom, že se vesnici pokusí najít sami a až potom, pokud nikam nedojdou, je tam on SMÍ dovést. To kvůli ní bloudili po lese nejméně dvě hodiny.
"Už budu muset jít. Doufám, že se brzy zase setkáme." Prohodil a zase se na ně tajemně, svým způsobem až zlověstně usmál a nandal si na hlavu temně fialový klobouk s černým perem, který předtím držel v jedné ruce a ten mu teď do obličeje vrhal hluboký stín. Marika se na něj při tom pohybu zamračila. Byla by přísahala, že ještě před chvílí měl obě ruce volné. Podívala se na Vila, který mladíka hypnotizoval nedůvěřivým pohledem. Ten se k nim otočil zády a po chvíli jim zmizel v rozrůstající se temnotě. Marika se nadále mračila. Něco jí na něm náramně nesedělo. Nakonec došla k závěru, že je to buď ten nejdivnější podivín, jakého kdy potkala, nebo to prostě není člověk. Ještě jednou si vybavila jeho obličej. Měla pocit, že ho zná, ale přitom ho nikdy neviděla.
"Co chceš dělat teď?" Zeptal se Viliam po chvíli mlčení. Ona se na něj podívala.
"Musíme sehnat nějaké peníze. Jinak budeme muset těch jedenát dní přetrpět o hladu." Prohlásila rozhodně.
"Chceš krást?" zeptal se Viliam a podíval se na Mariku. Ta elfka ho snad chtěla dostat do hrobu. Jen sršela špatnými nápady. Zamyslel se. Schválně jestli dokáže přežít těch jedenát dní bez toho, aby skončil ve vězení. Nakonec došel k závěru, že ani kdyby se rozkrájel, vězení se nevyhne. Marika se na něj podívala. Nenapadlo ji, že by se na to zeptal. Pro ní bylo kradení už skoro denní rutinou, pro ni to bylo zcela normální. Zamyslela se.
"Ne, už ne. Bohu jsem se znelíbila už dost." Prohlásila po chvíli.
"A co chceš tedy dělat?"
"Loudit. Nebude to krádež, když mi lidé dají peníze dobrovolně."
"A to, že jim budeš lhát do očí ti nevadí?"
"Nekaž mi dobrou náladu." Napomenula ho podrážděným hlasem. Vil si jí nenávistivě prohlédl. Ona musela mít vždy pravdu a když to nešlo, umluvila to. Jak strašně mu lezla na nervy. Marika se vydala do uličky, ve které před chvílí zmizel Roshel a Viliam se chtě nechtě musel zvednout a následovat ji.
Brzy dorazili na náměstíčko, které i přes to, že byla už skoro tma, bylo plné lidí. Marika se posadila na studenou, mokrou zem k jednomu domu a naznačila Vilovi, ať si sedne vedle ní. Vilovi se nejdříve nechtělo sedat do té špíny, ale nakonec jí poslechl. Už nehodlal odporovat, věděl, že sám nic nezmůže.
Seděli tam jen chvilku, když se k nim začala přibližovat malá skupinka lidí. Maričin výraz se najednou změnil. Už to nebyla ta sobecká, paličatá a horkokrevná elfka. Najednou vypadala tak zuboženě, smutně a nešťastně, že i Viliam by jí uvěřil. On se jí pokusil napodobit, ale moc mu to nešlo. Marika se na něj podívala a hlasitě si povzdechla. Pak se k němu naklonila a pošeptala mu: "Víš co, představ si, jak budeš vypadat za těch jedenáct dní bez jídla." Nevrhla mu vražedně tichým hlasem. Viliam hned o něco zbělel a hned vypadal mnohem nešťastněji. Marika si znovu povzdychla, ale sama musela uznat, že už se tváří o něco lépe. Když už byla skupinka skoro u nich, udělala Marika ty nejsmutnější psí oči, že by se kámen nad ní ustrnul. Prosebně k lidem natáhla vychrtlé ruce, spojené do malé mističky.
"Prosím vás, lidé dobří, dejte pár drobných. Nemáme kde hlavu složit, spíme na tvrdé, studené zemi a živíme se odpadky. A můj bratr…" podívala se na Vila, "…můj bratr je duševně chorý. Prosím vás, dejte peníz…" Vil se na ní naštvaně podíval. Tak duševně chorý, jo? Opakoval si v duchu pořád dokola a tiše jí sliboval pomstu. Ani jeden z nich nevěděl, že je pozoruje něčí pohled. Roshel stál poměrně nedaleko od nich a pobaveně jejich počínání sledoval. Pak se otočil, vyndal z pouzdra u pásku dlouhý černý nůž a se svým zlověstným úsměvem se vydal do jedné z malých, temných postranních uliček. Čekalo ho ještě hodně práce a nerad by přišel pozdě.
Po necelé půlhodině měla Marika už šedesát měďáků, což Vila ještě víc urazilo.
"Na to, že tu jsme teprve půl hodiny, to je hodně, jenže na nocleh v hostinci nám to stačit nebude." Řekl sále naštvaný Vil. A tak tam seděli dál, ale s houstnoucí tmou bylo na náměstí čím dál méně lidí a jako by to nestačilo, byla děsná zima a na vesnici padla mlha. Ale už kolem nich nikdo neprošel.
Viliam už skoro usínal, když se z mlhy, obklopující celé náměstí, vynořila malá a shrbená postava. Protřel si oči a podíval se na Mariku. Ta vypadala velmi čile a ihned byla na nohou. Postava se přibližovala velmi pomalým, kulhavým krokem a po chvíli oba poznali, že se vážně nemají čeho bát. Byla to jen starší dáma, nesoucí na zádech nůši plnou klestí. Viliam se hbitě postavil.
"Pozdrav pánbůh." Pozdravila ho skřehotavým hlasem stařena. Hubenou tvář měla plnou vrásek a dlouhé bílé vlasy jí sahaly až k pasu.
"Pozdrav pánbůh," oplatil jí pozdrav Vil. "Nechcete pomoct s tou nůší?" Optal se.
"To by jste byl hodný, mladý pane. Bydlím jen kousek za vesnicí." Usmála se na něj. Poté se podívala na Mariku. I ta už přišla ke stařeně blíže.
"Prosím vás, nemohli by jsme u vás přespat?" Zeptala se Marika. Nezněla zrovna nadšeně, ale ona věděla, že nemají na vybranou. Stařenčin úsměv se ještě více roztáhl.
"To budu moc ráda, už dlouho jsem neměla návštěvu." Řekla, když si ze zad sundala nůši a podala ji Vilovi.
"Pojďte, zavedu vás ke mně domů." Řekla a oba dva se vydali za ní.
Po ani ne deseti minutách před sebou uviděla Marika chaloupku, ale ostatním to trvalo o chvíli déle, protože byla tma jako v pytli. Bylo to malé kamenné stavení s doškovou střechou a kolem něj stál na bílo natřený dřevěný plot. Vedle domu byla ne moc velká zahrádka, na které rostly nejrůznější bylinky, sem tam nějaké slunečnice. Chaloupka měla malé, bytelné dveře, vedle nich stála lavička a na zdi u dveří byly rozvěšené sušící se kvítka pro Mariku, ale i Vila neznámých rostlin. Stařenka se na ně usmála, vzala si od Vila nůši, kterou postavila vedle dveří a potom dveře otevřela a vešla dovnitř.
Oba dva ji následovali a vevnitř je přivítalo příjemné teplo, které se jim ihned rozlilo po těle. Teplo i světlo vycházelo z malého krbu u stěny. Vila napadlo, že je tu vlastně všechno nějaké malé- jídelním stolem začínaje, maličkatými křesílky před krbem konče. Co ho ale zaujalo nejvíce byla veliká skříň plná nejrůznějších lahviček, flaštiček a baněk s podivně barevným obsahem. V některých byly podivné tekutiny, v jiných masti, jinde cosi, co vypadalo jako písek, nebo sůl a v některých dokonce vyděl slimáky, hmyz, nebo jiná drobná zvířata.
"Vy jste čarodějnice?" Zeptal se a ukázal na skříň.
"Ale hochu, co tě nemá. Jsem jen obyčejná mastičkářka. Ale lidé si to myslí. Také proto tu žiji úplně sama. Tak pojďte, ukážu vám, kde budete spát." Odpověděla mu klidným hlasem a vydala se ke schodům, které vedly na půdu. Na půdě bylo čisto, uklizeno a útulně zařízeno. Napravo od nich stály dvě postele a u každé jeden noční stolek a naproti nim vysoká skříň. Postele byly povlečené do květovaného povlečení a krásně ustlané a když otevřeli velkou starodávnou almaru, otevřeli si tak pohled na spoustu poskládaného, čistého oblečení. Vila, který stále nebyl přesvědčen o nečarodějnosti stařenky, napadlo, že to tam vypadá jako by je už dávno čekala, ale stařena to ihned vyvrátila.
"Je to pokoj po mých synech, kdysi dávno tu bydleli se mnou, ale když se po vesnici začalo šuškat, že čaruji, odstěhovali se a už jsem je neviděla." Řekla smutně stařena. Vil k ní přišel a položil jí ruku na rameno.
"To je mi líto." Prohlásil a myslel to vážně, ale Marika na něj koukala, jako by mu nevěřila ani jedno slovo. Ve Vilovi zase zahořela nenávist k ní a pokusil se to zastřít falešným úsměvem. A i přes to, že byl špatný herec, stařena vypadala, že si ničeho nevšimla. Místo toho se na ně dívala s radostí.
"Už je to dávno a všechny rány zacelil čas. Ale jsi hodný, chlapče." Usmála se na něj a ukázala tak zažloutlé zuby. Potom spráskla ruce.
"Podívejte se, jak jste špinaví. V almaře by mohlo ležet nějaké oblečení, které vám bude, já mezitím připravím koupel a večeři." Potom se jim ztratila pod schody.
Marika se posadila na postel zatímco Vil se přehraboval ve skříni. Postel byla vystlaná slámou, ale i tak přišla Marice příliš měkká. Nechápala, jak na tom může někdo spát, ale i tak byla ráda že nemusí spát na hrbolaté zemi. Lehla si a zavřela oči. Zaposlouchala se do kapek, které začaly bubnovat na doškovou střechu a po chvíli usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 galaxy galaxy | Web | 6. ledna 2013 v 21:07 | Reagovat

Zajímavé, zajímavé... kamenná chaloupka?:D
Začíná to být veselé, ztratili Roshela a teď mají stařenku, co bude dál:))

2 Eámanë Eámanë | Web | 10. ledna 2013 v 16:47 | Reagovat

Anna Karenina, no hraje tam hlavní roli Keira Knightley ... Je to o "šlechtičně" v Ruska, která se zamiluje do vojáka (myslím, že to není úplně přesně voják), ale ona má dítě a manžela ... Nakonec se rozhodne pro vojáka, ale ten ji opustí a ona skočí pod vlak :D ... no ona je i knížka ale to je kolem 1000 stránek :) Ale příběh je to pěkný

3 Eámanë Eámanë | Web | 10. ledna 2013 v 17:02 | Reagovat

Dlouhá a nudná :D ... Nemáš zač

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 19:04 | Reagovat

Nikdo si toho nevšiml? hmmm... Fráni, máš tam pár chybiček:)  ...nemohli by jsme u vás... říká se bysme nebo bychom... a 2) ...se kvítka pro Mariku, ale i Vila neznámých... já bych tu ,čárku, dala před pro - ale to je detail
Tak Frá, překrásný kus do Tvé povídky, řeknu Ti jednu věc, která se mi vymstí, kdy bude další?:)
Pan Roshel je zajímavý, takový blázen... a ta babka - co kdyby je zabila MUHAHAHA, ne to asi ne co?
A pan duševně chorý... ehm ... dobrý nápad X)
Jak moc bych chtěla psát jako Ty, nebo kdybych aspoň něco napsala...:|

5 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 19. ledna 2013 v 10:48 | Reagovat

No tak som sa k tomu KONEČNE dostala. Ešte raz sa ospravedlňujem za "výpadok" ale... Ale. Prepáč. Inak to nešlo. A Veľmi pekne ďakujem za to, že si mi ostala aj počas neprítomnosti verná. :) Ani si nevieš predstaviť, ako ten pocit že cvokhaus nezapadol prachom zahrial pri srdci... A tie tvoje komentáre! Ach, nemám slov! Tak krásne zdvihli skleslú náladu, dodali šťavu a jednoducho... Naozaj veľmi veľmi veľmi pekne ďakujem. :) Nezabudnem ti to :)

Čo sa týka kapitoly, musím pochváliť opisy. Vždy veľmi pekne opíšeš prostredie, napríklad tá chalúpka... Mala som to celé úplne pred očami :) POužívaš dlhé vety a súvetia čo je na jednej strane dobre - vyznie to profesionálne, ale dávaj si pozor. Niekedy to je až príliš. Niekedy namiesto spojenia štyroch myšlienok do jednej spojkou "a" je až príliš. Nie, neber si to prosím zle :D Ja viem že je to totálna prkotina ale nechcem vyznieť ako keby som ti výždy iba mazala med okolo úst takže... :D Som si to prečítala tri krát, kým som našla pár viet, čo sa mi nepozdávali. :) Iak celkový dojem naprosto úchvatný. Marika je holt číslo ako žiadne iné ("…můj bratr je duševně chorý... - to som sa vážne zasmiala :D) a Roshel... Čo sa týka jeho postavy, mám zmiešané pocity. Dobre, priznávam, ako u MAriky aj u mňa prevažujú tie nekalejšie, horšie a... Kto to je? Čo chce? Wuaaa, pán záhadný... :D A Vill... Sympaťák NUMBER ONE! :D *slint*

Ps. Poooočuj :D Mám pre teba jeden taký návrh, keďže si tie naše blogy navzájom už nejakú dobu navzájom okukujeme... Nechcela by si spriateliť? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama