2.Kapitola- Ezlo

20. ledna 2013 v 17:45 | frana-alrika, Ezlo |  Temné dobro
Je mi ctí vám po dlouhé době představit 2.Kapitolu "Když život visí na vlásku" Já vím, je to příšerný a dlouhý název, ale nějaký to potřebovalo, tak ho budete muset přetrpět :D . Takže, jak jsem slíbila, nenapsala ho Elis, ale Ezlo. Doufám, že teď už to půjde o něco rychleji, ale uvidíme, jak se to ještě vyvine.
P.S.: Povídku najdete i na jejím blogu ZDE





2. Kapitola
Když se Anita toho rána probudila, zalapala po dechu bolestí. Bolest, která jí vystřelovala z boku, byla tak silná, že namísto toho, aby vstala - což měla nejdříve v plánu - se spokojila s tím, že zvedla hlavu a zamžourala na jejich provizorní tábořiště. I tak ji to stálo většinu sil, takže nápadu, že by se šla podívat v okolí po nějakém potůčku nebo studánce, dala hned sbohem.

Sebastian se Zbyškem stále spali, a ona neměla to srdce je budit kvůli vlastní žízni. Slunce se právě drásalo na oblohu, takže se jí naskytl krásný panoramatický výhled na les, což ale Anita teď moc neocenila. Se zatnutím zubů navrátila hlavu do původní polohy a přemýšlela, co s ní bude.

"Anito? Nechceš něco přinést? Vypadáš…" Ozval se za ní Zbyškův hlas. Anita sebou polekaně trhla, díky čemuž ji znovu rozbolel bok.

"Hrozně, že?" Pokusila se o úsměv, ale výsledkem byl spíše škleb. "Vodu, kdybys byl tak hodný…?"

"Jasně!" Přikývl Zbyšek horlivě a rozeběhl se pro měch s vodou. Po cestě se mu podařilo zakopnout a při pádu shodil otlučený plechový hrneček, čímž nadělal spoustu hluku. Sebastian ale kupodivu vypadal, že nic neslyšel.

Když se Zbyšek vrátil a podal jí měch, Anita ho obdařila úsměvem a zhluboka se napila.

"Děkuju…" Zašeptala ospale a i navzdory tomu, že spala celou noc, znovu zavřela oči a propadla se do říše snů. Jak ji tak Zbyšek pozoroval, přeběhl mu mráz po zádech.

Zranění Anitu vyčerpávalo více, než se zdálo, a bál se, že pokud neseženou brzo pomoc, dopadne to tak, že Anita… Ne! Řekl si, na tohle nesmím myslet. To se nestane, to nedovolím, slíbil si.

"Měli bychom naplánovat, co podnikneme." Ozval se za ním Sebastianův hlas.

"Ani jsem si nevšiml, že jsi se probudil." Ušklíbl se Zbyšek na přítele.

"To víš, ne všichni musí při probuzení vydávat zvuky umírajícího slona…" Utrousil Seb.

"Nevím o čem mluvíš." Zrudnul Zbyšek. " A neříkal jsi něco o plánování?!" Připomenul mu.

"Hmmm… Že by?" Mrknul na něj Sebastian a povzdechnul si.

"Takže do lesa hledat mandragoru?" Nevzdával se Zbyšek svého prvotního nápadu.

"Jo, a než ji najdeme, vstoupíme do dalšího tisíciletí." Zavrhnul nápad hraničář. Hobit se na něj zamračil.

"Aha, pane chytrý, a ty máš snad lepší nápad?" Dal si dopáleně Zbyšek ruce v bok. Vždyť mandragora není zase až tak nereálná. V hobitím světě je o ní tolik legend, že přeci musí existovat!

"Myslíš něco lepšího než se honit za smyšleným lékem? Ano, mám!" Usmál se Seb na přítele.

"A…? Rozvedeš to nějak?" Z hraničářů aby hobit něco dostal… Pomyslel si Zbyšek.

"Město. Musíme do města, znám tam jednu ženu, která je léčitelka." Nasadil hraničář výraz 'to koukáš, co?'

"Léčitelka čeho, psychických nemocí? To se nedivím, že ji znáš! Ale vážně, Sebastiane, potřebujeme reálné řešení, ne babu co řekne čáry máry a bude nad ní kroužit klackem." Odporoval Zbyšek. Hobiti jsou k lidem nedůvěřiví už od přírody, a pro Zbyška byli přijatelní pouze Seb a Anika, a nehodlal dovolit, aby Anice někdo ublížil. To taková mandragora, ta by…

"Aha, zato kytka, jejíž existence není vůbec ničím podložená, je reálné řešení jako hrom!" Utrousil Sebastian. Zbyšek schlípl.

"Dobře, promiň… Tak jo, vezmeme ji za babou a uvidíme…" Uznal nakonec poraženecky. Sebastian zavrtěl hlavou. Zajímalo by mě, jak se bude Monika na 'babu' tvářit.

"Skvěle, ale teď tu hrajeme o čas. Musíme se co nejrychleji sbalit!" Rozkázal Sebastian a rozeběhl se sklízet věci, se Zbyškem za patami.

Zatímco Zbyšek hasil oheň, Sebastian sbalil to málo věcí, které tu před strávením noci roztahali. Poté nastal čas osedlat koně, a probudit Aniku. Vzhledem k hobitově výšce se hraničář rozhodl, že vhodnějším pro něj bude si zahrát na budíček, než na Fabrizia Sigismondiho (vygooglete si ho).

"Anito, vstávej." Šťouchl do jmenované Zbyšek. Anita jen něco zamručela a spala dál.

"Anito, jedeme do města!" Šermoval jí hobit před očima. Žádná reakce.

"Hola hola, cesta volá!" Zkoušel to znovu. Anita se ošila, ale oči nechávala zavřené.

"Anito, no ták, prober se holka." Prosil Zbyšek. Bez účinku.

"Páni, co to tu vidím, úplně nové šaty!" Ani trik nepomohl. Anita spala jako zabitá. Zbyšek už si nevěděl rady. Jako poslední možné řešení se usnesl na kýblu s vodou, ale do toho se mu nechtělo. Neměl to srdce něco takového Anitě provést Neměl totiž tušení, jak by to vysvětlil hraničáři. Tak tam jen stál a dumal.

"Něco se děje?" Zeptal se Sebastian, který se vedle hobita objevil, protože koně už byly přichystané.

"Spíš neděje." Utrousil Zbyšek. Sebastian jen zavrtěl hlavou, jemně poklepal Anitě na rameno, a pozoroval, jak se probouzí. Zbyšek se na Seba zamračil, ale jinak nic neříkal.

"Uh, já jsem zase usnula? Promiňte kluci…" Usmála se na ně Anita. Přejela pohledem jejich tábořiště.

"My se někam chystáme?"

"Do města, za léčitelkou." přikývl Sebastian. Zbyšek se při vyslovení slova léčitelka ušklíbl.

"Aha…"

"Anito, myslíš, že budeš schopná jet na koni?" Tohle byla věc, které se hraničář i hobit obávali.

"Ehm… No, můžu to zkusit, a uvidíme." Vstala Anita pomalu a zatnula zuby, protože o sobě rána dala znovu vědět. Sebastian si toho všimnul, a podepřel ji. Společně došli ke koním, s hobitem za zády. Anita zatnula zuby, protože věděla, že tohle bude bolet, a vyšvihla se do sedla, přičemž se snažila bolest ignorovat.

"Tak co?" Strachoval se Zbyšek.

"Dobrý, můžeme vyrazit." Ať mám tohle peklo co nejdříve za sebou. Pomyslela si Anita, když se na přátele zadívala. Hobit s hraničářem kývli, a nasedli na své koně - v případě hobita se sice jednalo o poníka, ale co. Zbyšek se ještě naposledy zadíval do mapy, aby se ujistil že pojedou nejkratší cestou, potom ji sroloval, zastrčil do hábitu, hvízdl na Seba s Anikou a vybídl ponyho k jízdě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ænag Ænag | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 20:00 | Reagovat

Další kus do projektu byl zveřejněn...hurá... a pak jdu já...:)
Nic proti Ezlině povídkám nemám, ale má tam vždycky moc přímé řeči a ona by přitom popisovala tak hezky... No co naplat...
A ještě - už jsme to řešily, ale ty jména, je v nich nějaký guláš;)

2 galaxy galaxy | Web | 23. ledna 2013 v 11:43 | Reagovat

Wow, projekt se hýbe! Moc pěkné, některé obraty mě až překvapily, akorát: je to Anika nebo Anita? A ještě jak zatínala zuby dvakrát v jednom odstavečku, to se nehodí, ale jinak super. Jsem po Ænag:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama