Ve světle dne

6. listopadu 2012 v 17:59 | frana-alrika |  Ze stínu podzemí

Moc se omlouvám, že jsem na blog tak dlouho kašlala, ale neměla jsem čas nebo náladu a pak jsem měla počítač zakázaný... Prostě a jednoduše na blog nedošlo. Ale teď k další věci. A tou nemůže být nic jiného, než další, třetí část "Ze stínu podzemí" já osobně si myslím, že se mi tahle kapitola celkem povedla a že se celkem vyplatilo na ní čekat. :) Jo a ještě něco. Pod článek jsem vám dala anketu "Která postava se vám líbí nejvícm, ale je tam jedno jméno navíc. To proto, že posléze přibude ještě jedna postava a anketa poprvním odhlasování nejde měnit (moudří vědí). Tak si toho třetího jména zatím nevšímejte. :)



Ve světle dne

Marika i se svým vězněm vyšla po kluzkém schodišti, které vedlo na skalní římsu. Do skály zde byla vytesaná vysoká, ale poměrně úzká brána, kterou v nejvyšším bodě zdobil jeden ze zdejších podivuhodných krystalů.



Marika shlédla na město pod sebou, které odtud vypadalo jako velké mraveniště. Žila tu celý život, ale přesto necítila smutek, že ho opouští a možná už se sem nikdy nevrátí. Celé město jí bylo lhostejné, když jí bylo nejhůř, všichni jeho obyvatelé se k ní otočili zády. Musela žít v té barabizně, kterou kdysi nazývala domovem a živit se jako zlodějka. Odplivla si. Někde hluboko v srdci toto místo měla ráda, ale to nejdřív musela zjistit. Vězeň stál za ní a snažil se pohledem rozehnat hustou tmu, která mu bránila v tom, aby cokoliv viděl, ale stejně mu to na nic nebylo. Pak jeho pozornost upoutal zářící krystal na vrcholku brány. Podivoval se mu už cestou sem, ale když teď byl po tmě, vypadal krystal ještě působivěji. Lákal ho, jako můry láká světlo a on úplně zapomněl, že tu není sám. Připomněla mu to až prudká bolest na zápěstích, když Marika zatahala za provaz, kterým mu svázala ruce, na znamení, že se má rozejít. Povzdychl si a dal se do kroku. Přemýšlel, jestli se má bát víc o sebe, nebo o otce. Taky se v něm probudila zvědavost, kdo je jeho věznitel. Podle hlasu to byla nejspíš žena, nebyl si jist, protože když se setkali, nestihl si ani pořádně uvědomit, co se vlastně děje, natož aby zkoumal, jak nepřítel vypadá. Jedno ale musel přiznat- ten člověk měl kuráž. No, nebyl si zcela jistý, jesli to byl člověk, ale předpokládal, že vše, co je vysoké jako člověk, mluví jako člověk a vypadá jako člověk, je prostě a jednoduše člověk.



Marika prošla bránou a ocitla se ve velké čtvercové místnosti, ze které vedly další tři, naprosto totožné brány, každá do jedné světové strany. Zamířila k té, kterou měla po pravé ruce. Z té vedla dlouhá, rovná chodba, která po chvíli začala stoupat. Vězeň jí slepě následoval. Každou chvíli zaklopýtl na cestě, která byla plná uvolněných kamenů i drobných skalních výstupků, které na něj číhali ve tmě a čekali, až o ně zakopne. K tomu ho do rukou řezali pouta a na náladě mu nepřidávala ani Marika, která každou chvíli tahala za provaz a pobízela ho, ať se tolik nevleče a zrychlí. Každým zatáhnutím se mu provaz zařízl hlouběji do kůže a tak nebylo divu, když ruce po chvíli už ani necítil a nepříjemně mu v nich cukalo. Už se nemohl dočkat, až budou na povrchu. A pak zahlédl daleko před nimi konečně světlo. Měli před sebou ještě hodně stoupání, ale alespoň měl nějaký důkaz, že se doopravdy přibližují. Čím blíž byli, tím jasnější a ostřejší světlo pro ně bylo. Lidské oči se dennímu světlu rychle přizpůsobily, ale oči elfky, která byla na povrchu jen párkrát v životě, s tím měly velký problém. Když už se přiblížili k východu dost na to, aby vězeň něco viděl, zastavili a on dostal šanci, prohlédnout si pořádně Mariku. Úzký, smrtelně bledý obličej jí lemovaly rovné vlasy, černé jako havraní perutě, které jí sahaly až k lopatkám. Měla velké, šedé oči a štíhlou postavu.

"To tu máte takové světlo pořád?" Zavrčela, zatímco si oči chránila dlaní a on si všimnul, že má velmi výrazné, ostré špičáky. I ona se na něj podívala. Měl delší, střapaté hnědo-zrzavé vlasy, které mu trčely do všech stran a dávaly vyniknout temně hnědým očím. Jako by z oka vypadl svému otci. V Marice se zase začal vzmáhat vztek. Ona ho tak nenáviděla. Teď bude muset s tímhle člověkem cestovat bůhví jak dlouho. Byla to pro ni nejhorší noční můra, ale rozhodla se to přetrpět. Její touha po pomstě byla silnější.

"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se hrubě. Vězeň se usmál. Čekal, kdy se zeptá.

"Jmenuji se Vil."

"Dobrá, Viliame, jdeme." Zavelela ledovým hlasem a otočila se směrem k východu.

"Ty se nepředstavíš?" Zeptal se.

"Marika." Procedila mezi zuby tónem, který jasně říkal, že už se s ním nehodlá bavit. Pak opět trhla provazem, až Vil zaúpěl bolestí. Podíval se na své ruce, které už byly bílé skoro jako sníh.

"Nemohla bys alespoň povolit ten provaz, kterým jsi mi svázala ruce?" Zeptal se a trochu s obavami očekával její reakci. Ona si jen povzdechla a s naštvaným výrazem se na něj otočila.

"Vy lidé by jste toho tolik chtěli." Postěžovala si a pak si ho nedůvěřivě a s opovržením prohlédla. Nakonec mu pouta přece jen povolila. Vil si prohlédnul rudé otlačeniny. Cítil, jak se mu krev zase rozproudila v žilách.

"Dík." Řekl. Vydali se na povrch. Když už byli skoro venku, Marika musela zavřít před oslnivým světlem oči. Když je poté otevřela, uviděla před sebou listnatý les. Byla to nádhera. V podzemí měli jen jeden jediný strom, který byl pro všechny skoro posvátný. Kdyby ostatním elfům řekla, kolik stromů roste tady, na povrchu, nevěřili by jí ani slovo. Pak si Marika na něco vzpomněla. Otočila se na Vila a zamračila se na něj.

"Dovedeš mě k tvému otci," začala a namířila na něj ukazováček. "Jestli se jen POKUSÍŠ zbavit se mě, půjdeš ke dnu se mnou. Je ti to jasné?" Oznámila mu a kladla přitom velký důraz na slova.

"Ne." Postavil se jí Vil. Zatím s ní byl jen chvíli a už chtěl, aby tohle "dobrodružství" skončilo. Byla děsně panovačná a horkokrevná.Jen tak si dovolí svázat mu ruce a považovat ho za svého vězně. Neměl nejmenší důvod jí poslouchat.

"Je to můj otec a já nemám důvod, proč bych tě k němu měl dobrovolně dovést."

"Nemusíš mě k němu dovést dobrovolně. Úplně mi postačí, když to uděláš nedobrovolně. A ještě něco. Jestli mě dovedeš někam jinam, "řekla a vytáhla z pouzdra dýku" podám si tě místo tvého otce." Viliam nepochyboval, že svou výhružku splní. A navíc, k čemu by mu bylo vodit jí od jedné vesnice k druhé a tvrdit jí, že právě tam otec bydlí? Možná že ze začátku by mu to prošlo, ale nemohl by jí vodit za nos věčně. Povzdychl si a s obtížemi vyndal ze své tašky mapu. Pak jí podal Marice a ta jí rozložila na plochý kámen nedaleko od nich. Každý z nich si sedl z jedné strany mapy.

"Teď jsme tady." Ukázal Vil na pohoří Ohnivých hor na levém kraji mapy. Poté ukázal do pravého horního rohu mapy.

"A můj otec bydlí tady." Řekl nešťastně Vil.

"Jak dlouho bude trvat cesta?"
"Dlouho..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která z postav "ZSP" se vám líbí nejvíc?

Marika 16.7% (1)
Viliam 66.7% (4)
Roshel 16.7% (1)

Komentáře

1 Ænag Ænag | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 22:00 | Reagovat

No přečtu si to až zítra, ale co že jsi na PC tak pozdě v noci...:)

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 8. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

Už jsem to četla na Tvým mobilu ve škole!!! Jak jsem řekla, moc se Ti to povedlo!!! Tahle povídka se mi začítá strašně líbit! Nejlepší je: ,,No, nebyl si zcela jistý, jesli to byl člověk, ale předpokládal, že vše, co je vysoké jako člověk, mluví jako člověk a vypadá jako člověk, je prostě a jednoduše člověk."
Dokonalý! Ale to už jsem Ti tayk říkala. :)))

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 9. listopadu 2012 v 17:02 | Reagovat

Díky! Píšu básničky ráda!!! :)))

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 11. listopadu 2012 v 15:11 | Reagovat

No... Já o češtině prostě nedávám pozor.. Nebaví mě to a i když se neučím, mámm jedničky nebo dvojky, takže si prostě píšu básničky a tak... XD Heh! Já jsem velmi příkladný student! :D

5 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 18:49 | Reagovat

Aaah.... Jsem tu v plné síle (Ok, kecám jsem totálně vyfluslá, ale o týdnu nebude čas) abych Ti tu napsala ten slibovaný dloouhý komentář!
Takže, začínáme, dámy, pánové, poníci a elfové :-D
První dva odstavce se seznamujeme s minulostí Mariky, zvědavostí vězně, a také obyvateli, kteří jsou snobové (protože nepomáhají lidem... eee, elfům v nouzi :D) Musím se teda rozpomenout, jestli si to zase nepletu s druhou povídkou, ale je to dle mě elf :D Ta Marika, ne Vil :D
A dál... Vil 'okouzluje' a dochází k drsnému Maričinimu odpálkování... :'DD
Sorry, ale já nemůžu... To nejde, takhle si dělat z téhle úžasné kapitoly a povídky tohle... Omlouvám se *kajícný pohled*...
Tak radši jen -"Těším se na další!!" :-)  :-)

6 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 11. listopadu 2012 v 20:00 | Reagovat

Nemusíš se omlouvat...! Já vím, že na školu totálně peču, nedávám pozor o hodinách, profesory to štve, nedělám úkoly a Fanta je ze mě pomalu na mrtvici...!!! (XD) Ale proto mě máte všichni tak rádi!!!! XD Si věřím co...? :D

7 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 11. listopadu 2012 v 20:45 | Reagovat

To víš, já sebevědomím přímo srším!!! :D OK, to asi úplně ne... A nemyslím, že mě máte rádi jenom proto, že kašlu na školu...! Um... To by bylo docela na hlavu...! XD

8 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 12:35 | Reagovat

Veľmi zaujímavá poviedka. Svojim zvláštnym spôsobom originálna, a skutočne veľmi pekne napísaná :) Páči sa mi tvoj štýl písania, je taký pútavý a plynulý... Ešte viac však obdivujem fanzáziu. Táto poviedka ma zaujala, určite sa seb budem vracať pre pokračovanie.
Vil vyzerá byť sympaťák, Marika vie čo chce  a ide si za svojim, obaja majú úpln eodlišné povahy a teda som neuveriteľne zvedavá ako ich putovanei dopadne. A čo bud enásledovať potom :)

9 Ænag Ænag | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 15:26 | Reagovat

Chci se omluvit za svou bleskovou rychlost...
Je to velmi povedená kapitola, i když se v ni nic moc neděje...:)
Do ankety hlasovat zatím nebudu, skoro o nikom nic nevím.:) Držím Ti palce, Fráni, ať bude co nejdřív další kapitola...
P.S. vidím to CVOČka, koukej si ji udržet, je to velmi cenný čtenář:)
Na objednávku se podíváme, ale to víš ta škola... :-D  :-D

10 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 12. listopadu 2012 v 19:02 | Reagovat

Ještě rozhoduju, jestli bude výzdoba jako po výbuchu továrny na ozdoby, nebo kluky Remus usměrní a bude to pěkné... Fakt ještě nevím.
Hoho! Pátej komentář u jednoho článku! Překonávám rekordy!

11 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 20:58 | Reagovat

Hmm... Mno, ten skener, co je ve stádiu opravy bude jen na komiks, ale já bych k narozkám měla dostat svůj, takže pak někdy v únoru přidám :-D
A jsem ráda, že se Ti to líbí :D
PS: Ve škole Ti pak dám přečíst další díly komiksu, pokud budeš chtít :D

12 Gaz Gaz | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 16:22 | Reagovat

Už je tam ten podivuhodný design...XD

13 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 16:06 | Reagovat

Yeey! :D
Nový design! Na mě možná moc temný, ale zvyknu si! :-)  :-)

14 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 17:16 | Reagovat

Nakonec jsme se shodly, že bílo-blonďatozrzavá bude nejlepší volba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama