1.Kapitola- frana-alrika

30. listopadu 2012 v 19:11 | frana-alrika |  Temné dobro
Moc vám kuji za komentáře a za navštěvování mého blogu :) .
Když si přečtete název možná vás napadne "Ježiš, to už píše zase něco nového?". Ale ve skutečnosti novou povídku nechystám. Tohle je spíš takový projekt. Do druhé poloviny článku jsem dala 1.Kapitolu napsanou mnou. Druhou kapitolu už si zamluvila Elis ,ale kdo bude chtít, může napsat další (ale předem to prosím oznamte do komentářů, jinak by tu byl zmatek a mohli by vznikat situace, jako že budu mít např. tři druhé kapitoly :D). A až jí napíšete, ještě mi prosím napište do komentářů adresu sevého blogu, nebo (pokud blog nemáte) mi vaše dílo pošlete na anna.franova1@volny.cz Jen vás prosím, aby jste nepřidávaly známé postavy např. z HP (jinak další postavy přidávat můžete) a naprosto nevyvraceli to, co napíšou ti před vámi. Ale jinak to je plně ve vašich rukou. Díky za pozornost. :)
(Zpráva pro AEnag): Až to přečteš, proím o žádné nevkusné komentáře. Ano?
( -----II----- Elis): Až si najdeš čas a chuť, můžeš se pustit do první kapitoly :). Ale jestli tam najdu lentilky, tak si mě nepřej! XD




1.Kapitola

Lesní ticho prořízlo zařinčení mečů, následované dalším. Rány jedna za druhou pročesávaly všudypřítomné ticho. Na kraji lesa dva muži zápasili se skřety. První stál opodál, napůl skrytý ve stínu mohutných jehličnanů. Dlouhý oválný obličej mu lemovaly hnědé střapaté vlasy. Jeho hbité ruce teď pevně svíraly luk a šíp a bystré hnědozlaté oči zkoumaly cíl. Nerad by střelil svého přítele, který se teď tak odvážně bil mezi dvěmi posledními skřety. Jeho přítel byl velký sotva jako dítě, ale pro něj to nebylo nic neobvyklého. Většina hobitů byla malého vzrůstu. Oproti tělu měl velkou kulatou hlavu porostlou kudrnatými, téměř černými vlasy. Velkými bleděmodrými očky si prohlížel skřeta, který teď proti němu stál. Kolem něj ležela mrtvá těla ostatních skřetů, ale polovině z nich z hrudi trčely šípy. Ten skrytý ve stínu pustil šíp. Hobit hbitě uskočil před padajícím tělem mrtvého skřeta a využil překvapení toho druhého k poslední ráně. Poslední skřet se s rykem skácel k zemi.

Hobit se na svého společníka doširoka usmál.
"Dobrá trefa, Sebe." Prohlásil hobit, zatímco z mrtvého těla vytáhl svůj meč. Ten druhý, hraničář, mu úsměv oplatil.
"Ani ty jsi si nevedl špatně, Zbyšku. Měli se rozmyslet, než na nás…" větu už nedokončil. Najednou mu srdce sevřel strach a úzkost. Vyděšeně se podíval na svého společníka a už i malý hobit věděl, co je v nepořádku. Zbledl, až byl bílý jako stěna a srdce se mu rozbušilo jako o život. Začal se rozhlížet všude kolem, ale viděl jen těla pobitých skřetů a dva koně a poníka, uvázané k nedalekému stromu.

"Anito!" Zavolal Sebastián, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Nemohl uvěřit, že mu to nedošlo. Jak na ní mohl zapomenout? Už začínal panikařit, když od lesa uslyšel tiché zakašlání a poté slabý, téměř neslyšitelný hlas. Oba dva naráz vydechli úlevou a rozběhli se do lesa. Když vstoupili do lesa, konečně zahlédli drobnou, téměř bělovlasou dívku, zavalenou pod tělem mohutného skřeta.

"Pomozte mi prosím." Řekla tiše dívka, která se snažila jednou rukou odstrčit mrtvé tělo. Ale protože měla druhou uvězněnou, nezmohla nic.Její přátelé z ní tělo svalili a ona byla zase volná. Pomalu se posadila a svýma ledově modrýma očima se na ně děkovně podívala. Sebastián se znepokojeně podíval na její bílou halenu. Na boku jí prosakovala krev.
"Jsi zraněná." Poznamenal starostlivě.
"Je to jen škrábnutí." Bránila se dívka, mluvíc pořád jen velmi slabě. Bila se jako o život a po té jí dalo velkou práci, když se snažila dostat zpod mrtvého těla. Pokusila se usmát, ale tvář se jí zkřivila bolestí. Sáhla si na ránu na boku. Zbyšek, který doteď stál vedle ní, vypadal taky velmi starostlivě.

"Půjdu rozdělat tábor." Navrhl a hned odběhl za koňmi. Těm zdá se vůbec nevadilo, co se dělo kolem. Došel ke svému poníkovi a poplácal ho po krku. Jak vždycky říkal: Malý člověk nemůže jezdit na velkém koni. Potom začal hledat větve, aby v noci neumrzli.

"Nechceš třeba odnést?" Zeptal se Anity Sebastián. Byla pravda, že to s tou starostlivostí přeháněl, ale myslel to dobře, to ona věděla. Usmála se na něj.
"Chodit ještě umím, jen mi pomoz se zvednout." Řekla, ale jakmile už zase stála, nohy jí zradily a ona by spadla zase zpět na zem, kdyby jí Sebastián včas nechytil. Podepřel ji a bok po boku vyrazili za Zbyškem. Ten se mezi tím činil. Za tu kratičkou chvilku už měl oheň rozdělaný a teď se povaloval na svém plášti rozprostřeném na zemi. Seb vždy obdivoval, jak rychlý dokázal být- když se mu chtělo.

Anita se ztěžka posadila naproti němu a Sebastián navrhl, že se jí na ránu podívá. Jako hraničář nebyl dobrý jen ve střílení z luku. Vyznal se v mastičkářství a uměl až pozoruhodně číst stopy. Opatrně jí trochu vyhrnul bílou hlenu a prohlédl si ránu. Vůbec se mu nelíbila. Sáhl do tašky, kterou měl až do teď přivázanou k sedlu a pak z ní vytáhl nějaké lahvičky, masti a obvazy.
"Vzal jsem sem toho jen málo. Doufal jsem, že ani to nebudu potřebovat." Řekl smutně a pak si zase klekl k Anitě. Ránu jí očistil, namazal mastí a potom zavázal obvazy. Když byl hotov, Anita si vysíleně lehla do trávy. Zbyšek se okamžitě zvedl a donesl ke své kamarádce její plášť.
"Na, prospi se. Vypadáš unaveně." Řekl a Sebastián se chtě nechtě musel usmát. Hobiti většinou nemysleli na nic jiného, než na jídlo a spaní, ale Zbyšek nebyl typický hobit, to věděl už dlouho. Podíval se na louku, na kterou už se začínali slétat mrchožrouti. Povzdechl si. Čekalo je ještě hodně práce.

Těla nosili na hromadu a tu posléze spálili na prach. Nezasloužili si být pohřbeni, byli to jen obludy, chováním spíš zvířata, než lidi. Stvoření bez mysli, bez pocitů. Žili jen proto, aby jedli a jedli, aby žili. Jejich mysl se dala dobře zotročit a oni si to ani neuvědomili.
Když měli konečně práci hotovou, posadili se k dohořívajícímu ohni. Sebastián se krátce podíval směrem k Anitě. Když spala, vypadala tak bezbranně. Přesně naopak od skutečnosti. Napadlo ho a neubránil se úšklebku. Ale pak zase zvážněl.
"Mám o ní strach. Ta rána je hodně hluboká a ztratila dost krve. Jestli něco neuděláme, může vykrvácet." Řekl a měl co dělat, aby se mu při té poslední větě nezlomil hlas. Anitu znal už dlouho, v podstatě spolu vyrůstali. Spolu se Zbyškem to byla jeho nejlepší kamarádka a teď…

"Nesmíme jí nechat zemřít!" Prolomil tok jeho myšlenek Zbyšek. I on si ji oblíbil. Koneckonců, kdo ne? Někoho tak přátelského, obětavého (i když někdy dost nebezpečného) už dlouho nepotkal. Hobit rychle doběhl ke svému poníku a pak zase přiběhl s mapou v ruce. Rozložil jí na trávu a pak ukázal zhruba doprostřed Opuštěného hvozdu. Už chápal, proč se mu říká opuštěný. Široko daleko nebylo ani město, ani vesnice.
"Jak daleko je nejbližší vesnice?" Zeptal se Seb, který se v mapách nikdy moc nevyznal. Nedokázal odhadnout, jak daleko co leží a orientace podle mapy mu dělala problémy, ale to si nikdy nepřiznal.
"Nejbližší vesnice je odtud necelý týden cesty." Prohlásil Zbyšek a Sebastián se zamračil.
"Nejsem si jistý, jestli tak dlouhou cestu vydrží." Řekl smutně a podíval se na dívku, která se choulila kousek od nich. Zbyšek na něj vyděšeně vykulil oči a rychle začal hledat, něco jiného, co by jí mohlo jakkoliv pomoci.

"Šedý les!" vykřikl z ničeho nic Zbyšek, když už propadal beznaději. Rychle se otočil k Anitě, ale ta dál klidně spala.
"Co je s ním?" zeptal se Sebastián nezúčastněně. Pro něj už byla situace beznadějná. Vzpínal se v něm hněv, ale zatím se snažil nedávat nic najevo. Ale i když byl špatný herec, přes houstnoucí tmu Zbyšek nic nepoznal.
"Roste tam ta bylina! Jak se jmenuje… Mandragora? Ano, to je ono." Řekl, ale tentokrát už si dal pozor, aby mluvil přiměřeně potichu. Teď už byl Sebastián naštvaný. Štvalo ho, že nemůže nic dělat a Zbyšek mu teď dával falešné naděje.
"Ale no tak! Prober se! Mandragora ve skutečnosti neexistuje, je to jen pověra! Chápu, že vy hobiti vidíte všechno růžové, ale rozhlédni se kolem! Anita může zemřít!" Řekl a stoupnul si. I Zbyšek se postavil. Věděl, proč se tak chová, ale tohle přehnal.
"Já se alespoň snažím! Co děláš ty? Když jsi tak chytrý, tak si to hledej sám!" Řekl naštvaně a upustil mapu na zem.

"Kluci, nehádejte se prosím." Uslyšeli za sebou tichý hlas Anity. I přes to, jak dlouho teď spala, byl její hlas slabý a zněla vyčerpaně. Oba dva se na ní nastejno otočili.
"Proč nespíš?" Zeptal se, ale bylo naprosto zbytečné se jí ptát. Nepatrně se usmála.
"Copak můžu, když tady na sebe tak štěkáte?" Řekla a Zbyšek zrudl hanbou.
"A jak dlouho jsi už vzhůru?" zeptal se zase Seb. Anitu ta otázka trochu překvapila.
"Já nevím, asi od toho, kdy ti Zbyšek vynadal, že jsi moc velký lenoch." Neodpustila si poznámku a pak se na svého přítele zazubila. Ve skutečnosti toho slyšela víc, ale nechtěla, jim přidělávat starosti.

Nakonec se Zbyšek se Sebastiánem rozhodli, že směr jejich další cesty vyberou ráno. Jak hobit řekl: Ráno moudřejší večera. A protože už byli všichni strašně unavení, opomenuli večeři a šli rovnou spát. Kluci spali jako zabití, jen Anita nemohla usnout. Ležela na zádech, dívala se na temnou oblohu plnou hvězd a tiše vzlykala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 galaxy galaxy | Web | 2. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat

Muahaha..! Už se těším na další díly! Aenag mi nastínila, co se stane v jejím díle, takže si (třeba) zabírám 3. kapitolu (tedy, podle toho, za jak dlouho bude 2., abyste pak na mě nečekali do velikonoc:))

2 Lauren Lauren | Web | 2. prosince 2012 v 13:52 | Reagovat

Moc Ti děkuji za pochvalu Strážců, strašně moc mě těší, že se ten blábol někomu líbí. :)
Píšeš náhodou skvěle, máš moc dobrý základ. Jen tak dál. Navíc jsi člověk, který píše příběhy s tolkienovskou tématikou.. Máš mé vřelé sympatie. :) Až najdu ztracený čas, musím se podívat na další Tvá literární dílka. Ještě jednou děkuju a těším se na další kapitoly. Projekt, kdy každý píše jednu kapitolu zní dost dobře. :)

3 Ænag Ænag | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 19:45 | Reagovat

1. Poznámek, které si myslela, se zdržím... možná...
2. Krásně napsané - zase jsi mě mile překvapila.
3. drobná vsuvka, která mě napadla při větě: "Je to jen škrábnutí." - '' (Ta rána nemůže být velká - (řekl jeden)) (odpovídá druhý) 'Ne, není tak hluboká jako  studna ani tak široká jako vrata do kostela. Šrám, pouhopouhý šrám, však postačí, poptej se po mně zítra a uvidíš, jak budu skleslý. → To byla taková scéna v Romeovi a Julii, kterou jsem si vybavila, ale zpět k Tvému dílu.
4. Minimum je slovo, které v popisované době znaly jen znalci latiny, tak uvaž patří-li mezi Tvoje postavy.
5. Tuším, že havrani nelítaj na mršiny... ale to se asi můžu mejlit.
6.  I on si oblíbil. - asi Ti tam vypadlo ji...
7. Den cesty? To ti připadá daleko? Frodovi z Větrova do Roklinky trvala přes 14 dní! A mohl se z něj stát přízrak 'Búúúú' XD.
8. Odpusť mi za tento nepříjemný dlouhý komentář... Ale myslím to dobře chci Ti jen poradit... Byly to vesměs jen hnidopišské poznámky, které by asi moc lidí nenašlo... nebo je nenapadlo je napsat, když už je našly.
9. Ještě jeden bod - pozor na překlepy vypadávaj Ti písmenka i slova...:)
Tak zatím ahoj a nezaškrť mě!!!:)
P.S. Tento komentář má 218 slov, tak snad to neva.:)

4 frana-alrika frana-alrika | Web | 2. prosince 2012 v 19:46 | Reagovat

Sakra. Proč mi nikdo neřekl, že to je takhle useknuté? To musím ihned napravit, to ještě kousek pokračuje...

5 frana-alrika frana-alrika | Web | 2. prosince 2012 v 19:49 | Reagovat

[1]:

[2]: děkuji :)

[3]: díky, pokusím se těch chyb zbavit :)

6 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. prosince 2012 v 16:27 | Reagovat

Jůůů Fráni! Konečně jsem se dostala k přečtení! Já vím, včera jsi mi to donesla vytusknuté, ale nějak jsem to nezvládla přečíst.
Většiny chyb, které zdůraznila Ænag jsem si ani nevšimla...
Do další kapitoly se pustím vážně nevím kdy... Dneska ne, musím se podívat na tu pitomou chemii, zítra mám tancování, ve čtvrtek dramaťák a v pátek jdu sedět jako model k malířům na naší umělecké školy! Vytížená! Možná to budu dělat tak nějak v mezičase, ale bohužel bude asi až o víkendu! Promiň!!! :/

7 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. prosince 2012 v 16:28 | Reagovat

Oh a ještě mě moc potěšila zmínka o mandragorách!!!

8 galaxy galaxy | Web | 4. prosince 2012 v 16:57 | Reagovat

Á, pokračování první kapitoly:)

[3]: "Běž pro felčara, lotře!" (a máš to mírně upravené!!:))

[6]: AŽ o víkendu? To je dost brzo, kdybych chtěla mít třetí, tak tý byste se do Vánoc nedočkaly.. :-)

9 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 8. prosince 2012 v 13:00 | Reagovat

Ahoj Fráni
Píšu, protože jsem šíleně nachlazená, bolí mě hlava a nejsem schopná normálně myslet a tak tedy nechej napsat druhou kapitolu někoho jinýho, protože já bych ze sebe nic nedostala... Je mi líto, že jsem to takhle zdržela, ale myslela jsem, že to dneska udělám.
Ještě jednou fak promiň...

10 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

To víš... Ach Fráni, dostávám se ke čtení... :D
Tak, jdu na to :D

11 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 16:08 | Reagovat

První reakce - boj, boj, boj, skřeti, luky šípy, hraničáři - boží! :D
Ale jen co jsem si přečetla jméno hobita... Fráni, česká jména jsou v tomhle použití tak roztomilá a vtipná!! Zbyšek... :'DDD
Né, nic proti :-)

Objevení Anity - dramáá... Už jsem doufala, že bude první lidská oběť... Ale tak já si počkám, až přijde můj čas... Muhehe :-D

Protože jak předpokládám, ty ji vykrvácet nenecháš, co :D  :D

Takže, hrdě se hlásím, PŘEČTENOOO :-P  :-P

12 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 14. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

huh :D tak tomu sa hovorí fantasy plná akcie! hobity a skřeti? a hraničiar ktorý je profesionálny vojak a teda o tom kde čo leží by prehľad mať vedel ale nevyzná sa v mapách? :D zaujímavé! zaujímavý začiatok, také in mediast rest, nevieme prečo sa zo škretmi bili... ako, nie že by mi to vadilo, stretnúť také strašidlo tiež si ho radšej napichnem na ražeň a uškvarím najlepšie za živa ale... Malo to nejaký dôvod? Stretli sa len tak, náhodou? Alebo ich na nich niekto poslal? Alebo sú na ich území? A ako je možné, že sa dala do hromady taká podarená trojica ako hobit, hraničiar a slečna nebezpečná? Veľmi zaujímavá a zatiaľ tajomná poviedka, som zvedavá, čo sa z toho ďalej vyvinie.
Ako pozerám, už s ati nahlásilo veľa dobrovoľníkov na pokračovanie, nejdem sa do toho teda miešať, zostanem iba postranným pozorovateľom :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama