Setkání

16. října 2012 v 21:23 | frana-alrika |  Ze stínu podzemí
Hurá! Dávám vám sem 2.díl a doufám, že se vám bude líbit. Sama jsem zjistila, že se to naprosto nepodobá "Eleonoře" jak si ráda zkracuji Vzpouru chrličů. Divím se, že se mi to povedlo dopsat dnes, když jsem měla oslavu narozenin. Zítra se pokusím sem dát fotku dortu, tak se máte (vy, co jste ho ještě neviděli) na co těšit. Ale teď už méně žvástů, více čtení :-) . A prosím, pište zase komentáře, protože si nejsem naprosto jistá, co si o tom myslíte.



Setkání

Marika se tichými, lehkými kroky rozběhla zpátky do opuštěné části města. Po vlhké zemi jí podkluzovaly boty a tak byla ráda, že domů dorazila bez úrazu. Rychle se začala převlékat z dlouhých, temně modrých šatů. Jestli se mám s nějakým člověkem honit skrz podzemí, šaty by nejbyly nejlepší volba. Napadlo jí, když si na sebe brala dlouhé, úzké tepláky a světle béžovou halenku. Pak si přes ní přehodila černou vestu, protože v podzemí byla i na jaře zima a připnula k pásku pouzdro na dýku, ze kterého vyčuhovala podlouhlá rukojeť a zdobená záštita. To byla její jediná památka na otce, dal ji jí, když Marice bylo osm let.

Marika zatřásla hlavou, aby se zbavila dotěrných vzpomínek, které jí do očí vtlačovaly slzy a vyhlédla nezaskleným oknem ven. Na konci opuštěného města spíš tušila, než viděla, kamenné schodiště, které vedlo na skalní římsu. Na té byla postavena brána, od které vedla cesta stoupající rovnou na povrch. Před bránou někdo stál. Marice ihned došlo, že jde o člověka, protože v ruce držel zapálený klacek, jehož oheň jí prozradil, že je v podzemí dřív, než její oči byly schopny ve tmě rozeznat obrysy postavy. Marika se znovu dala do běhu. Věděla, že už jí zbývá jen chvíle, než ho spatří ostatní obyvatelé starého města. Pak se zarazila. Proč nechtěla aby ho někdo viděl? Možná proto, že byla zvědavá a nechtěla, aby ho ukamenovaly dřív, než se k němu dostane, anebo protože by mohla vypuknout panika, kdyby se o jeho příchodu dozvěděli ostatní elfové. Nakonec si odpověděla Marika sama. Nesnášela lidi, toužila ho zabít sama a vychutnat si jeho smrt. Něco v ní jí říkalo, že pak bude litovat svého činu, že už se nikdy nezbaví nálepky vraha, ale jí to bylo jedno. Za všechno, co kdy jí udělali lidé se teď pomstí. Ještě přidala. Každým krokem její nenávist k lidem rostla a čím dál víc se utvrzovala v tom, že ten člověk musí zemřít. Už téměř běžela, když se dostala skoro ke schodům. Už viděla toho člověka téměř dokonale. Byl zahalený do pláště, který mu sahal možná tak ke kolenům. Kápě mu zakrývala obličej, takže Marika neviděla nic, i když oči elfů už se za ty století v podzemí přizpůsobily. Scházel ze schodiště a když uklouzl po vlhkém schodu, Marika se pořádně vylekala. Když se uklidnila, na mysli jí vyvstala jediná myšlenka. Ty lidé jsou takoví hromotluci. Když člověk prošel jen kousek od ní, jen jediný dům je odděloval, Mariky se náhle zmocnila zlost, jako jen jednou v životě.

"Stůj!" zavolala na příchozího. Ten se ani neotočil a bylo znát, že přemítá, jestli nevzít nohy na ramena. Nakonec zůstal stát na místě a jen se pod kapucí usmál.

"Proč bych to dělal?" odvětil klidně. Jeho hlas, Marika už ho někdy slyšela… a pak si vzpomněla. Bolestné vzpomínky jí jako blesk projely hlavou a Marika se ještě víc rozzuřila. Už nebyla schopná se ovládat. Skoro během se vydala k cizinci a pak se k němu otočila.

"Sundej si kápi!" Křikla na něj hlasitěji, než měla v plánu. Dotyčný si ji prohlédl. Měla rovné, černé vlasy a velké šedé oči které ho téměř probodávaly pohledem. V obličeji, který mírně zkreslovaly stíny, které vrhal oheň, byla celá rudá zlostí. Ten pohled ho zaskočil. Nevěděl, co říct, ani co udělal, ale v jednom si byl jist. Takhle se milý a přátelský člověk netváří. Marika mezitím kypěla vzteky.

"SUNDEJ SI KÁPI!!!" vybuchla. Člověk, zaskočen jejím chováním, uposlechl, ale kdyby věděl, co přijde, asi by to neudělal. Jen co Marika uviděla jeho poměrně mladou tvář orámovanou hnědými vlasy, supově ho chytila za ramena a přitiskla ho ke zdi nejbližšího domu, až mu z ruky vypadla pochodeň. Ta během chvilky zhasla. Pak, zatímco levou rukou stále svírala jeho rameno, pravou nahmatala dýku a přitiskla mu jí na hrudník.

"Řekni mi, proč bych tě neměla na místě zabít, po tom, co jsi provedl." Pronesla, teď už tichým, snad ještě hrůzyplnějším hlasem k dotyčnému. Ten byl naprosto vyveden z míry. Nechápal, o čem mluví a děsilo ho, že ona ve tmě nepochybně vidí, zatímco on byl teď omezen pouze na sluch a hmat. Pokusil se jí odpovědět, ale první pokus nedopadl moc dobře. Hrdlo měl stažené úzkostí, nezmohl se ani na slovo. Hlasitě polknul a připravil se na druhý pokus.

"Ale já tady nikdy předtím nebyl," pronesl, a přemýšlel, jak jí oslovit. Po rychlém rozmyslu pokračoval: "ale nejspíš jste si mě spletla s mým otcem, procházel kolem Hadího tesáku tak před šestnácti lety." Marika se zarazila. I přes to, že stále nesnášela lidi, z ní nenávist a vztek během pár vteřin vyprchali.

"Dovedeš mě k tvému otci." Pronesla po chvíli. Byl to spíš rozkaz, než prosba. Dýku zasunula zpět do pouzdra.V kapse své vesty nahmatala provaz a začala mu svazovat ruce. Nevěděla, proč v kapse vesty nosí provaz, ale dnes už po několikáté se přesvědčila, jak moc je to užitečné. Její nový vězeň neprotestoval, byl rád, že už na něj nemíří dýkou a ani nebyl zvědavý, co jí jeho otec provedl. Něco mu říkalo, že spolu stráví ještě SPOUSTU času, kdy se všechno objasní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 17. října 2012 v 16:59 | Reagovat

Krása! Zase boží! A znovu musím poukázat na nádherný popis prostředí!!! Je to fakt pěkná povídka!!! Jsem zvědavá, jak se to dál vyvine!

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 17. října 2012 v 19:21 | Reagovat

No a není to bohužel?! Je!!! Já ho TAK nenávidííím!!!!

3 Ezlo Ezlo | Web | 17. října 2012 v 19:33 | Reagovat

Jejky, to jsou krásné popisy, jak už přede mnou zmínila Elis... Ale ti lidé jsou na ně tak HNUSNÍ!!! Proč?! :-(
A Marika boduje (vězeň taky)... Těším se na tu "spoustu času" :D  :D
Omlouvám se, že nepíšu slohovku... Ale jsem po kroužku pekelně unavená... O:)

4 Ezlo Ezlo | Web | 17. října 2012 v 19:40 | Reagovat

Na to se těším!! :D ^^

5 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 17. října 2012 v 21:05 | Reagovat

Jo... Zní to komicky! A máš fakt štěstí, že to nemyslíš vážně, jinak bych tě fakt zaškrtila!!! No... Fakt ne... Zlobila bych se!!!!

6 Ænag Ænag | E-mail | Web | 18. října 2012 v 15:31 | Reagovat

Tak zaprvé, jak jsi mě žádala, abych porovnala Mariku s Eleanorou (nebo jak se jmenují), něco podobného v sobě mají a řekla bych, že to jsi Ty, Fráni, nějaká Tvoje vlastnost.
Musím se přiznat, že jsi mě opravdu překvapila, nečekala bych od Tebe něco ↑takového↑. Myslím, že Marika je odvážná osoba a určitě nás čtenáře nejednou překvapí. (odvážnější než Eleanora...:))
Jako vždy si ale rýpnu, na začátku tam máš '...by nejsou...', rozmysli se, buď 'by nebyly' anebo 'nejsou'.:) A ještě jedna poznámka: mám tušení, že jílec a rukojeť je to samé, takže si vyber asi jenom jedno:)

7 galaxy galaxy | Web | 20. října 2012 v 19:24 | Reagovat

Uuu, SPOUSTU času, tak to se těším na SPOUSTU dalších dílů..:) Opravdu zajímavá postava, ta Marika.. :D

8 All€$a All€$a | Web | 23. října 2012 v 11:26 | Reagovat

úžasný blog ♥

9 Gaz Gaz | Web | 28. října 2012 v 15:13 | Reagovat

Díky, Fráni:)

10 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 20:11 | Reagovat

Okie, tak za 1. - lidé mě tu nikde neznají, a mě tam jakékoli jiné jméno holt znělo divně... :D
A za 2. - ne, nemusí, drabble samo o sobě je příběh na určitý počet slov s využitím jistých písmen, víš? :-P  :-P  Haha (hurvínkovský smích) rozšířila jsem Fráně vědomosti :-D

11 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 20:13 | Reagovat

[10]: Eh, teď když to po sobě čtu si uvědomuju, že to mohlo vyznít zle... Ale tak to myšleno vůbec nebylo! :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama