5. Kapitola

15. září 2012 v 20:30 | frana-alrika |  Vzpoura chrličů
KONEČNĚ!!!! Řekne si určitě mnoho z vás hned na začátku. Za to bych se vám chtěla moc omluvit. Když už jsem měla povídku konečně doma neměla jsem buď čas, nebo náladu psát si. Protože už jsem dlouho nic nenapsala, nejsem si jistá, jak bude vypadat tahle kapitola. Tak se (prosím) pokuste mít jedno, lépe obě oči přimhouřené :) Jo a omlouvám se že to nemám naodstavcované, chtěla jsem to sem dát co nejdřív. :(




5. Kapitola

Eleonora se probudila v měkké posteli. Jakmile otevřela oči, znovu si připomněla jak krásný tenhle pokoj je. Vstala, rozhrnula závěsy a dovnitř vklouzly první ranní sluneční paprsky. Oblékla se a vyšla na chodbu. Bylo brzy ráno, ale zespoda Eleonora přesto zaslechla tlumené hlasy. Jeden patřil Maxmiliánovi a i ten druhý znala, ale nemohla si vzpomenout odkud, nebo komu patří. Začala scházet dolů za schodů. Když byla v polovině a měla výhled na celou místnost, uviděla u stolku sedět dva muže.
"Dobré ráno." Pozdravila slušně. Oba dva se na ní otočili a ona si konečně vzpomněla, kdo je ten druhý muž. Byl to královský písař.
"Zdravím, princezno." Oplatil jí pozdrav svým hlubokým hlasem. Byl to malý, vychrtlý, ale milý a moudrý mužíček. Měl delší šedé vlasy stažené vzadu do jakéhosi krátkého ohonu.
"Neříkej mi princezno, už nejsem dávno malá." Bránila se El.
"Pravda. Kde jsou ty časy, kdy jsem tě houpal na klíně, zatímco moje drahá Květa ti vařila na plotně kaši, když měl tvůj otec moc práce?"
"Hm, nechci to vědět. Co tady děláš?"
"Když se strhl poplach utekl jsem se spoustou dalších lidí do kopců za zříceninou, která leží jen kousek za pevností. Uvědomil jsem si, že proti těm ďáblům nemůžeme bojovat, protože o nich nic nevíme. Jediná možnost, jak se o nich něco dozvědět, byla dostat se sem. Tvůj strýc tady má tu nejrozsáhlejší knihovnu, jakou jsem kdy viděl. A to hlavně díky tvému otci, který sem tak hojně vozil všelijaké svitky a knihy."
"A našli jste něco?" Zajímala se pohotově El.
"Vše ti vysvětlí tady Max, já mám naspěch." Řekl a obrátil se ke dveřím. Během pár vteřin jim zmizel za těžkými dveřmi. Poté se Maxmilián vydal po schodech nahoru a pokynul Eleonoře rukou, aby ho následovala. Když byli nahoře, Maxim počkal, až ho dojde a pak otevřel dveře do knihovny. Eleonora nestačila žasnout. To byla ta největší knihovna, kterou kdy viděla. Podívala se vzhůru, k neuvěřitelně vzdálenému stropu. Neměla tušení, jak je vysoko. Tak dvě, tři patra? Odhadovala v duchu. Uprostřed něj visel krásný skleněný lustr. Pak se přesunul její pohled na místnost jako takovou. Celou pravou i levou zeď překrývala knihovna. Ke knihám na nejvyšších poličkách umožňoval přístup jen dlouhý a vratký posuvný žebřík. Přímo naproti dveřím bylo obrovské okno. U jeho levého dolního rohu stál pracovní stůl se židlí, celý zaplněný otevřenými i zavřenými knihami i různými svitky. Uprostřed knihovny, na rudém koberci byla postavena dvě křesla, mezi nimi stolek na kterém stál model lodi a velký glóbus. Maxmilián přešel k pracovnímu stolu a začal na něm něco hledat.
"Maxi? Jak ti je?" zeptala se Eleonora téměř šeptem. Nejen, že se trochu bála jeho reakce a nechtěla mu smutnou chvíli připomínat, ale navíc měla pocit, že v tak ohromném prostoru by se hlasitěji ozvat neodvážila.
"Po včerejšku lépe. Potřeboval jsem si s někým promluvit a po dlouhé době mě ve spánku opustily noční můry." Ani on nemluvil moc nahlas. Možná proto, že nechtěl, aby Ela slyšela v jeho hlase smutek, ale v duchu musel uznat, že se mu trochu ulevilo.
"Tak, tady to je!" řekl poté a se svým úlovkem se vydal k Eleonoře, která mezitím byla (už zase) natažená v křesle. Sedl si do druhého křesla a začal listovat starodávnou knihou, v rudém vázání. Eleonora se divila, že zežloutlé stránky vůbec drží pohromadě s deskami. Pak Maxmilián konečně nalistoval stránku, kterou potřeboval. El se otevřel pohled na dokonale živý obrázek, který vypadal naprosto přesně jako ty stvoření ze včera. Včera? Těch čtyři a dvacet hodin jí připadalo jako celá věčnost. Zažila toho tolik, o čem by si nikdy nenechala ani zdát a to za tak krátkou dobu.
"Ti tvorové se jmenují greyhonni." Začal Maxim.
"Už tomu je dlouho, co do země přijel přes oceán mocný kouzelník. Nikdo už neví jak se jmenoval, ale vládl mocné magii, které lidé začali říkat magie života. Tam, kde lidé umírali přinesl živo. Uměl uzdravovat nemocné a oživovat mrtvé, neživé věci měnit v živé i naopak.
Naše země na tom tehdy byla hodně špatně. Všude byli loupežníci, zloději a lapkové a k tomu králi Sebastiánovi vyhlásil král vedlejšího království válku. Útočil se svým vojskem na vesnice i města podél západní hranice. Lidé už byli zoufalí a tak se zpráva o naději, kterou kouzelník přinášel, roznesla rychle. Došla i ke králi a ten pro něj ihned poslal. Už z dálky přijíždějící kouzelník uviděl rozlehlé opevnění tehdejšího královského sídla, hradu Kostilam. Ale co ho upoutalo nejvíc byly kamenné sochy démonů, kteří se v hojném počtu a hrdě tyčily snad všude kam se podíval. Ihned králi přednesl svůj návrh a ten s jeho uskutečněním souhlasil- nazítří ráno se kouzelník pokusí ty potvory oživit. Vše zezačátku probíhalo dobře, nikdo netušil, že se kouzlo pokazí. Když se chrliči začali probírat, protahovat se a slézat z kamenných podstavců, přihlížející vypukli v jásot. Pak ale greyhonni začali útočit. Zabíjeli, ničily a nikdo nemohl nic udělat. Až nazítří se kouzelníkovi podařilo správně namíchat lektvar, který greyhonnům přidělil mysl. Přestaly, ale hrad už byl na trosky. Král ho ale nechtěl nechat opravit,…"
"…místo toho postavil Astru." Doplnila ho Eleonora. Maxmilián kývnul.
" Poté král Sebastián s greyhonny a kouzelníkem coby tlumočníkem, dojednali jakousi smlouvu. Greyhonni budou sloužit lidem, ochraňovat jejich sídla, když jim oni budou na oplátku poskytovat místo ke spaní a třikrát denně něco k jídlu. Tak to je všechno. Docela by to dávalo smysl, jen nechápu, proč na nás zaútočili a proč o nich nikdo odtud nikdy neslyšel."
" Vesnice u západních hranic jsou poměrně oddělené od zbytku království. Třeba tam prostě po skončení války zůstaly." Pokrčila El rameny.
"I to je možné, každopádně, teď si běž sbalit nějaké věci. Dnes máme nabytý program."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 frana-alrika frana-alrika | 15. září 2012 v 21:45 | Reagovat

Teď, když si to čtu zpětně, říkám si, že to dopadlo otřesně. Možná nebyl nejlepš nápad dát to sem hned po vydání. :-(

2 galaxy galaxy | Web | 16. září 2012 v 11:20 | Reagovat

Jsem tu první! Je to skvělé, Fráni, moc se mi líbí ty popisy, dokonale živě si to představuju. A to je důležité. Ožívající kamenné sochu draků, to se mi do noty;P

3 galaxy galaxy | Web | 16. září 2012 v 11:20 | Reagovat

[2]: *se mi hodí do noty :-D

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 16. září 2012 v 18:37 | Reagovat

Já myslím, že vůbec nevadí, že jsi to sem už dala:) Moc povedené! Zase jsi mi připomněla Flanagana... Překrásné popisy, moc Ti je závidím a neříkej, že je to furt jen samá chvála, že bys chtěla něco jinačejšího, protože Tvoje dílo si chválu zaslouží:)!!!
PS: Jak si přišla na název 'greyhonni'?

5 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 16. září 2012 v 18:46 | Reagovat

Krásný Fráni!!! Moc se mi to líbí!!! Čím dál víc! Taky by mě zajímalo, kde jsi přišla na název greyhonni...?
PS: Tu šlehačkovou bitvu by neuklízeli trpaslíci, ale umpalumpové! Nepleť si je!

6 frana-alrika frana-alrika | 16. září 2012 v 19:58 | Reagovat

[5]: No, tak umpalumpové, no.
Mně osobně se tahle kapitola moc nezdála, ale hlavně když se líbí vám. A jak vás zajímali ti greyhonni, mám geniálního a děsně obětavého bratrance ( kdyby mě teď slyšel, asi mě uškrtí :-D).

7 Ezlo Ezlo | Web | 16. září 2012 v 21:05 | Reagovat

Wow, úžasný :D  :D  :D
Zajímavé, že vždy přichází kouzelník, o němž nikdo neví, jak se jmenoval, nebo jehož jméno nikdo nechce vyslovit, všechno zakleje a prokleje, pak se vše podělá, a někdo to hrdinsky musí zachránit :-D  :-D  :-D
A ten název chrličů, který jsem nebyla schopná vyslovit, a který radši ani nebudu přepisovat, je tak tajemný a záludný :-)  :-)
Moc se těším na pokráčko :D  :D  :D

8 Ænag Ænag | E-mail | Web | 17. září 2012 v 20:55 | Reagovat

[6]: Aha... toje ten bratranec, jak vymýšlí jména...? Ne?
No opravdu mu to pálí!X)

9 fantasy-poviidky fantasy-poviidky | Web | 30. dubna 2013 v 9:25 | Reagovat

Greyhonni...to by mě nenapadlo. Jinak good kapitola :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama