Kamenné město

27. září 2012 v 19:54 | frana-alrika |  Ze stínu podzemí
Takže, dávám sem první díl. Nevím, jak se vám bude jevit hlavní hrdinka, ale v druhém díle se její povaha doopravdy ukáže a myslím, že se budete divit. Díly jsou zase velmi krátké, původně jsem se rozhodla, že je budu dělat delší, ale takhle vás můžu více napínat. A že si v tom libuju. :-) No, každopádně se snažím udělat tuhle povídku hodně napínavou a tajemnou, ale nevím, jak se mi to bude dařit. Tak prosím, držte mi palce a pište komentáře, hlavně, co si myslíte o novém názvu. :-D


Kamenné město


Marika pomalu otevřela oči. Nejdřív kolem sebe viděla jen temnotu, ale když její oči přivykly tmě, spatřila nad sebou dobře známý, kamenný strop zchátralého domu. Řekla si že vstane, ale jakmile se pohnula, zjistila, že jí bolí snad všechny svaly v těle. S námahou vstala a složila špinavou, vlhkou a hrubou deku, na které celou noc spala, aby si alespoň trochu zpříjemnila spaní. Pak jí donesla do vedlejší místnosti a položila jí ke svému skromnému majetku. Poté zvedla starý hřeben se spoustou vylámaných zubů a učesala si své dlouhé a rovné havraní vlasy. Rukama si uhladila zmuchlané a špinavé oblečení, přes rameno si navlékla brašnu a vydala se do města.
Když vyšla z domu, Otevřela se před ní nejchudší, nejstarší a nejzchátralejší ulice v městě. Už nikdo tady nežil, kromě ní a pár zdejších zlodějů. Skoro nikdo sem nechodil, elfové měli strach, protože zrovna tady se děla většina přepadení a krádeží. Ale ona už si na to za ty roky, co tu žila, zvykla. Věděla, kudy nejlépe chodit, aby se nedostala do nepříjemností.
Po necelé čtvrthodině tiché chůze se dostala na hlavní ulici. Bylo tam rušno, dnes se konaly trhy. Všude to vonělo čerstvým pečivem, ovocem, bylinkami a kořením, ale i uzeným masem. Marice hlasitě zakručelo v břiše. Už několik dní se pořádně nenajedla. Když procházela davem kolem jednoho ze stánků s pečivem a viděla, že prodávající se o něčem dohaduje se zákazníky o kus dál, sáhla po jednom bochníku chleba a pak se s ním nenápadně vytratila do jedné z mnoha postraních uliček.
Opřela se o zeď domu, který patřil nejspíš nějakému bohatému kupci. Nejdříve si chtěla sednout, ale jakmile se o to pokusila, tělem jí projela bolest. Už nikdy nebudu spát na zemi, pomyslela si, i když věděla, že zítra bude spát zase tam, co každý večer. Rozlomila si chléb na dvě poloviny a do jedné se hladově zakousla, zatímco druhou si schovala do brašny. Když jí z půlky chleba zbyly jen drobečky, vyrazila na hřbitov.
Hřbitov byl nejkrásnějším místem celého Kamenného města. Byl jedním z mála míst, kde byla místo kamenné podlahy zemina. Uprostřed celého pozemku stál kostel s jedinou vysokou věží. Byl postavený z černého kamene, ostatně jako všechny ostatní budovy. K němu vedla cesta z drobných kamínků a po pravé i levé straně cesty byly v pravidelných řadách náhrobní desky. Každá byla dokonale hladká a každou zdobily fialové zářící krystaly. Někteří elfové věřili, že to jsou obyčejné ametysty, do kterých vstoupily duše zemřelých, ale Marice to připadalo jako blbost. Nikdy nebyla pověrčivá a nikdy nebude.
Zamířila ke kostelu, ale pak ho obešla a dostala se do malé zahrady. Ta byla na celém hřbitově nejčarokrásnější- nad zadní částí kostela byla v jeskyni puklina, kterou se sem dostávalo světlo a to umožnilo, aby tady mohli růst květiny, stromy i keře. Marika usedla na dřevěnou lavičku, která stála pod nejvyšším stromem, třešní nyní celou obalenou v růžovém kvítí. Opřela se o opěradlo, zaklonila hlavu a pozorovala strop jeskyně, ale hlavně puklinu, která vedla na povrch. Tou bylo vidět azurově modré nebe i mraky, líně se převalující po obloze. Pak se ale nahoře mihnul stín.
Člověk, pomyslela si znechuceně Marika. Nesnášela lidi z celého svého srdce. To kvůli nim musela žít jako zlodějka. V hloubi duše ucítila nenávist, ale i znepokojení, když si uvědomila, že ten člověk mířil rovnou ke vstupu do města. Tu cestu dobře znala, jako malá chodila na povrch velmi často. Věděla, že pokud ten člověk doopravdy vešel do jeskyně, bude tady tak za pár minut. A ona musí něco udělat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 29. září 2012 v 10:37 | Reagovat

Krásná kapitola!!! Už se těším na další! A už máš pro tuhle povídku jméno? Mě pořád nic nenapadá... Zamyslím se...

2 frana-alrika frana-alrika | Web | 29. září 2012 v 14:12 | Reagovat

Už mě jméno napadlo a dokonce jsem přejmenovala rubriku, ale nějak se to nechce zobrazit. :-(   Takže mě napadlo pojmenovat to " Ze stínu podzemí". Snad se líbí.

3 Ana Ana | E-mail | Web | 1. října 2012 v 18:35 | Reagovat

Mně se to moc líbí Fráni, jsem zvědavá na pokračování, zatím v tom nemám tak jasno...
Já bych se teda na hřbitově bála pověry-nepověry...
Už jsem napsala i ten svůj prolog, tak Tě srdečně zvu XDD.

4 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 1. října 2012 v 20:39 | Reagovat

Wow, začíná to být napínavé... Mysli, Mariko, mysli! :D  :D

5 galaxy galaxy | Web | 2. října 2012 v 19:16 | Reagovat

Super, tahle se mi snad libi jeste vic jak ta prvni (jen ta "blbost" se trochu do te doby nehodi) :-)

6 fantasy-poviidky fantasy-poviidky | Web | 30. dubna 2013 v 13:25 | Reagovat

Napínavý...hned jdu číst další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama