4. Kapitola

21. srpna 2012 v 22:02 | frana-alrika |  Vzpoura chrličů
Tak, dnes tu mám jeden obvzláště ukecaný díl, tudíž ho věnuji Elis :-) . A taky věnuji Ezlo, za věrné čtení, komentování a zase čtení. Doufám, že ti tímhle dílem naprosto nezničím předsavu o Maxovi. Jo a určitě pište dál komentáře! :-)





Po půlhodině chůze přišli k malému patrovému domku. Vešli do malé světnice a Maxmilián hned šel zatopit v krbu. Po chvíli se po místnůstce rozlilo příjemné světlo a začalo se ozývat praskání dřeva. Maxim to tam měl pěkné a útulné, to musela Eleonora uznat. Napravo od dveří byla malá kuchyň tvořená jen poličkou a dvěmi skříňkami. V nich měl nejspíš koření, mouku, a spoustu… dalších věcí spekulovala El. Hned vedle kuchyňky byl stůl s krajkovaným, bílým ubrusem na kterým stála malovaná váza s čerstvě natrhanými květinami. Kolem něj stály tři židle s vyřezávaným opěradlem. Naproti stolu byly dveře, které vedly buď do sklepa nebo do spižírny. Vedle nich, naproti vchodu byl velký krb s prostornou římsou, naproti kterému byly dvě křesla. Po Eleonořině levé ruce bylo dřevěné schodiště.
"Páni. To bych do tebe nikdy neřekla," usmívala se.
"Já bych do tebe zase nikdy neřekl, že se budeš tam v podzemí tak statečně bránit."
"Radši mi to ani nepřipomínej. Jsem ráda, že už jsem pryč," řekla a svalila se do křesla.
"Jo a abych nezapomněla, tady ti vracím dýku." Natáhla ruku k Maximovi, který si mezitím sedal do vedlejšího křesla.
"Nech si jí," odpověděl jí s úsměvem na rtech.
"Cože?"
"Je tvoje. Dal mi jí tvůj otec a teď jí dávám já tobě."
"Nemusíš si dělat škodu, jestli se ti líbí, nemusíš mi jí dávat jen proto, že…"
"Ne, to je dobré.Vážně chci, aby sis jí vzala."
"Tak,…tak dík. Vážně."
"Rádo se stalo."
"Prosím tě, nemáš tady něco k pití? Mám strašnou žízeň." Přidala přidušeně.
"Jistě," řekl stále se usmívajíc a vydal se k poličce odkud vzal dva hrníčky.
"Kam chceš v té tmě jít?" zeptala se ho El, když zaregistrovala, že odchází ke dveřím.
"To ti řeknu, až se vrátím." A s tím zmizel v houstnoucí tmě. Eleonora jen v duchu pokrčila rameny a zadívala se do plamenů. Hřály jí do tváře a rozlévaly teplo do těla. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Maxmilián. Přešel k ní a podal jí jeden hrneček s mlékem.
"Ty máš vlastí dojnici?" zeptala se Eleonora.
"Stračenu? Překvapuje tě to?" V takhle dobré náladě ho už El neviděla hodně dlouho.
"No, tebe bych si představovala spíš na statném vraníkovi, než na krávě." Teď se už Maxmilián neubránil smíchu.
"Čemu se směješ? Vždyť i na krávě se dá jezdit." Připomněla mu zatím ještě naprosto vážně.
"Já neříkám že ne. Spíš naopak. Už se úplně vidím v tom naleštěném brnění na válečném poli. ,Hijé, má chrabrá Stračeno! Díky tobě tu bitvu vyhrajeme!'" Při té představě už se Eleonora neudržela a vyprskla smíchy, až na sebe vylila trochu mléka z hrníčku.
"Ups, asi tady nemáš šaty do kterých bych se mohla převléknout, co?" řekla s výmluvným úsměvem. Najednou se Maxmiliánův výraz změnil. Už se neusmíval, vypadal smutně.
"Nahoře, v patře je jeden pokoj. V něm budeš spát. Kromě postele je tam ještě skříň plná šatů. Nějaké si tam vyber, měly by ti být. První dveře vlevo." Eleonora jen pokývala hlavou, položila zbytek mléka na stoleček mezi křesli a vydala se ke schodům. I jí najednou přešla dobrá nálada. Bylo jí Maxe líto. Poprvé za dlouhou dobu ho viděla se usmívat. A ona to zkazila. Vydala se po schodek se svěšenou hlavou a sotva se vlekla.
"To jsi zase jednou něco vyvedla!" Nadávala si tiše. Pak došla do patra. Byly tam čtvery dveře. Jedny od jejího pokoje, jedny vedly do Maxmiliánovy ložnice, další k jeho proslulé knihovně a ty další dvoje… Neměla tušení, kam by mohly vést a bylo jí to jedno. Už se chtěla rozejít do svého nového pokoje, když se zarazila. Nevěděla jestli má jít napravo, nebo nalevo, protože zrovna dvakrát moc neposlouchala. Tak se prostě vydala napravo. Dveře se otevřely. Za nimi bylo schodiště. Nejspíš vchod na půdu, řekla si El a otevřela druhé dveře.

Oddechla si, když za nimi byl pokoj. Bylo to tam krásné. Hned naproti dveřím bylo velké okno, které by sem za dne propouštělo spoustu světla. Po obou jeho stranách visely temně modré záclony. Před oknem stála už od pohledu měkká postel s vyřezávanými čely a s péřovými poduškami v azurově modré barvě, barvě zimního nebe. U ní stál noční stolek s inkoustově modrou svíčkou. Hned vedle Eleonory stála světle hnědá vyřezávaná almara s malovanými trsy levandulí, ve které se po otevření objevily nádherné šaty a vespod střevíce. El nestačila žasnout. Takové krásné oblečení neměla ani doma v pevnosti. Nebyly přeplácané, naopak. Každé byly sladěné do dvou, maximálně tří odstínů jedné barvy, ale byly tam i jednobarevné. Nakonec si vybrala jedny béžové s dlouhým rukávem. Byly jí asi ke kolenům. Od pasu dolů vedla světloučce béžová šerpa a zapínaly se šněrováním. Překvapilo jí, že nejsou jen pěkné na pohled, ale i dokonale pohodlné. Byly jí sice trochu velké, ale nebylo to nic moc vážného. Když si k šatům připnula pásek s pouzdrem, který našla v rohu skříně a zasunula do něj svůj nově získaný klenot, vydala se zase ke schodům, přičemž své mokré oblečení vzala sebou.

"Páni," vydechl Maxim, když scházela po schodech. Už v jeho hlasu zachytila El útržky smutku a když se mu podívala do očí, ještě předtím, než ucukl pohledem, spatřila v jeho očích slzy. Sevřelo se jí hrdlo. Takhle ho ještě nikdy neviděla, musel na tom být vážně špatně.
"Maxi," začala opatrně, když si zase sedla do křesla a mokré oblečení bylo rozložené u krbu "co se děje? Poprvé v životě tě vidím takhle smutného a ty šaty…" Když k ní zase zvedl pohled, uvědomila si, že o tom možná nechce mluvit. Měla radši držel jazyk za zuby.
"Ale na druhou stranu pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit."
"Ne, to je dobré. Už týdny to držím v sobě. Potřeboval jsem si o tom s někým promluvit." Zase svěsil hlavu a pak schoval hlavu do dlaní.
" Dřív to tady vypadalo úplně jinak. Všechno to začalo před více než rokem. Bylo už něco po setmění a venku se strhl neuvěřitelný slejvák, když někdo zaklepal na dveře. Ještě jsem nespal, ohříval jsem se u krbu a četl jsem si. Po chvíli uvažování jsem se zvedl a šel jsem otevřít. A tam, v dešti a tmě stála ONA. Měla černé havraní vlasy k pasu a oči modré jako nebe. Byla promočená na kost a třásla se zimou, tak jsem jí pozval dovnitř. V rukou držela jakési zavazadlo, nejspíš s oblečením. ,Mohla bych u vás přespat?' Zeptala se nesměle. Přišlo mi kruté, vyhodit jí zpátky do té bouřky, a tak jsem se rozhodl jí nechat přespat u mě v pokoji pro hosty. Ale ani jí se ještě nechtělo spát a tak jsme si povídali. Zjistil jsem, že se jmenuje Karin. Hned mi byla sympatická. Byla přátelská, milá, a veselá, dokonale jsme si spolu rozuměli. Druhý den jsem ji nenašel v pokoji pro hosty a tak jsem se šel podívat dolů. Celý dům byl uklizený, ale ona nikde. Nakonec jsem jí našel na louce před domem jak pozoruje nebe. Když jsem zjistil, že nemá kde bydlet ihned jsem jí nabídl, aby u mě bydlela natrvalo. Stali se z nás nejlepší přátelé. Pomáhala mi v domácnosti, jezdila prodávat na trhy a vždycky si z města něco přivezla. Látky na šaty, barvy na ozdobení skříně v pokoji, tuhle malovanou vázu. Od toho dne jsem vždy po probuzení našel na stole ve váze kytici čerstvě natrhaných květin. Jednoho dne jsem si uvědomil, že jsem se do ní zamiloval. Jednoho dne jsem sebral odvahu a požádal jí o ruku… a ona souhlasila. Brzy se začala připravovat veselka. Byly to moje nejšťastnější dny v životě. Ale pak, tři dny před svatbou…" odmlčel se. Po tváři se mu skulila další slza. "Tři dny před svatbou jsem se probudil a nenašel jsem jí. Ani v domě, ani v přilehlém okolí. Přitom bych nikdy neřekl, že chce utéct. Vypadala šťastně jako nikdy předtím."

Eleonora nebyla schopná ani promluvit. Bylo jí Maxmiliána líto. Muselo mu být hrozně. Ani si nedokázala představit, jak moc se musel přemlouvat, aby se odhodlal jí to říct.
"To jsem nevěděla, je mi to moc líto." Dostala ze sebe tiše.
"Už běž spát. Ráno se koukneme, co jsou naši útočníci zač."
"Dobrou noc."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ezlo Ezlo | Web | 24. srpna 2012 v 18:13 | Reagovat

Ufff.... Když jsem četla tvoje věnování, bála jsem se, že mi z mýho Maxe chceš udělat pedofila xD xD
Počkat! Řekla jsem mýho? Myslela jsem tvýho :D  :D
Každopádně je mi ho strááášněěě líto... Fakt, koukej to nějak udělat, aby tu Karin (Karin - Karen... Náhoda? :-D ) někdo unesl!! A on ji pak mohl jet chrabře na Stračeně vysvobodit... OK, přiznávám, Stračena mě dostala :-D :-D
Ale, co jsem to... Jojo, mám to (ne jojo, ale jakože jo-jo, mám to a... Zamotávám se do toho sama, co teprv ti nešťastníci, co to po mě čtou xD )
Fajn, takže, jo, jo, mám to :D
Rychle dááálšííí... A dej mi pak vědět :-D  :-D

2 Anonym Anonym | 26. srpna 2012 v 10:14 | Reagovat

Čtvrtá kapitola je úžasná . Teda chvilku jsem čekala že se Eleanora pustí po tom schodišti , ale když pak otevřela tz druhé ... Je to krásně  popsané , jak chvíle přemýšlení tak mluvení . Maxe je mi líto a stejně jako Ezlo si myslím že by jí měl někdo unést aby jí mohl Max vysvobodit .
PRO EZLO : Jak si psala , do toho tvého příspěvku jsem se trochu zamotala .
Jinak souhlasím s Ezlo : RYCHLE DALŠÍ ! :-D

3 zajecov1234 zajecov1234 | Web | 26. srpna 2012 v 10:17 | Reagovat

Já nemám slov . Je to opravdu úžasné . Maxe je mi líto , ale asi za chvíli zavolám do nějakého nakladatelsví aby ( až to dopíšeš ) vydali .
Stejně jako Ezlo a Anonym : Rychle Další , jinak se zcvoknu ! :-) :-D  ;-)  8-)  :-P  :D

4 Ænag Ænag | Web | 27. srpna 2012 v 9:34 | Reagovat

Taky jsem se lekla, že z Maxe uděláš něco šíleného... :) Opět jsem udivena Tvým úžasným popisováním místnosti a hlavně šatů:), vzpomněla jsem si na ty Tvoje:). Mám ještě jednu drobnou poznámku (jako vždy), zkus svým postavám dát víc určitého charakteru, jestli mi rozumíš... A zkus udělat něco, co nikdo (čtenář) nečeká;). Jinak souhlasím se všemi, rychle další kapitolu!
Viděla jsi už rozvrh do školy, nemáme na češtinu Kolářovou!!!!

5 frana-alrika frana-alrika | Web | 28. srpna 2012 v 19:19 | Reagovat

Zase moc děkuji za komentáře, ale musím vás sklamat. Byla jsem na chatě a když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že povídka zůstala na chatě. Takže si budete muset ještě počkat.

6 galaxy galaxy | Web | 29. srpna 2012 v 13:26 | Reagovat

Prvně jsem se taky bála, že se z Maxe stane něco prapodivného. Ne, je to opravdu krásná povídka a už nikdy si nezapomenu další kapitolu. Ne, vážně, to je poklona, není to přehnané, není toho málo a je to kouzelné, záhadné, takové, jaké je mi to blízké. Určitě, až vydáš svazek, si jeden vezmu ^.^

7 Ænag Ænag | Web | 30. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

[5]: Tj. škoda jsem celá nedočkavá, ale nemusíš sem dávat jenom povídky, dej sem nějaký obrázek a nebo Jak vyrobit fránu:)

8 Gaz Gaz | Web | 30. srpna 2012 v 14:06 | Reagovat

Tak uz se tesim, neboj budou snad vsechny basnicky X]

9 Ezlo Ezlo | Web | 30. srpna 2012 v 20:57 | Reagovat

Ahojky, se zpožděním, ale přece jsem ti udělala diplomek za spřátelení - http://ezlo.blog.cz/1208/pro-ma-nova-sbecka-ktere-neodradilo-me-varovani-ze-budu-sb-na-baterky-xd :-)  :-)

10 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 31. srpna 2012 v 21:20 | Reagovat

No tak Stračena mě dostala!!!! XDDD A když Max vyprávěl steklo mi po tváři pár slziček! A taky jsem si při popisu šatů vzpoměla na ty tvoje!!!!!! Honem další!!!! :-)

11 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 1. září 2012 v 8:29 | Reagovat

[10]: Pardon, že jsem se včera moc nerozepsala, ale otec mě vyhnal od počítače...! :-?
Takže... Děkuji za věnování! To odůvodnění je samozřejmě oprávněné! XD Jo a upozorňuju, že o prázdninách jsem ještě nějak zhyperaktivněla, takže se máte všichni od pondělí na co těšit! :-D
No jak jsem psala... U Maxova vyprávění jsem brečela... Chudák... Doufám, že se mu Karin vrátí...
A stejně jako ostatní obdivuju tvůj popis okolí a šatů! To je úžasný!
Takže prostě poklona, protože seš fakt skvělá! XD

12 zajecov1234 zajecov1234 | 3. září 2012 v 13:37 | Reagovat

Je to škoda že to zůstalo na chatě ..... Už se nemůžu dočkat na tu další .....
Obdivuju ( jako všichni ) popis šatů a okolí.... Je to napínavé a jestli nezveřejníš další kapitolu tak si tu další budu číst v blázinci. Když budeš dál pokračovat v celkové podobě to bude hezčí než ta nejkrásnější kniha kterou jsem kdy četla. Kdybych ti měla vybrat povolání tak bych ti vybrala " Spisovatelku " . Jen tak dál ...... :-D  :-)  ;-)  8-)  :-P  :D

13 Anonym Anonym | 3. září 2012 v 13:38 | Reagovat

Škoda že to zůstalo na chatě.... JÁ se tak těšila že po chvíli čekání vyjde zase další.... :D :) :P

14 frana-alrika frana-alrika | Web | 3. září 2012 v 15:02 | Reagovat

[12]: Tak to jsi zatím asi moc knížek nečetla :-) , ale děkuji.

15 fantasy-poviidky fantasy-poviidky | Web | 30. dubna 2013 v 9:10 | Reagovat

A já sem si myslela, že z Maxe uděláš nějakou nestvůru...nebo, že na El najednou vybafne, že jí miluje podle toho jak se k sobě chovají...ale, že se měl ženit mě fakt nenapadlo :-) hezká kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama