2. Kapitola

12. srpna 2012 v 9:28 | frana-alrika |  Vzpoura chrličů
Milí čtenáři,
řekla jsem si, že dohoním těch čtrnáct dní, co jsem byla na táboře a nenapsala jsem ani Ň. A hned je na světě další kapitola :-) , ale protože jsem to spíchla ani ne za den, omluvte prosím překlepy a hrubky.
(Zpráva pro Galaxy): Na příbuzenských vztazích není nic složitého. Náš milý král Leopold má mladšího bratra Maxmiliána a dceru Eleonoru. To je všechno, tak doufám, že to mám správně i v té 1. kapitole.
(Zpráva pro Ezlo a Elis): Chtěla bych vás dvě poprosit, aby jste přestaly přehánět :-) Nejenom, že jsem vždycky rudá jako rajče, ale navíc mi je pak líto, že vám nedokážu dostatečně vynachválit ty vaše povídky :-(


Tak a to je asi tak všechno, co vám k tomu chci říct. Příjemné počtení :-D



Pomalu sestupovali po točitém schodišti vedoucím do podzemí hradu. Byla tam tma a jediným světlem byla zapálená pochodeň, kterou Maxmilián držel v levé ruce. Kamenné zdi drželi vlhkost a zimu. Eleonoře drkotaly zuby, nezadržitelně se třásla po celém těle a nebyla si jistá jestli je to nesnesitelným mrazem, který jí štípal do tváří a zalézal i pod nehty, nebo strachem z neznámé, temné kamenné chodby která se teď před nimi otvírala.

Hlavou jí probíhaly desítky otázek na které se teď chtěla strýce zeptat. Dokonce si v hlavě už formulovala věty a vymýšlela si jak bude probíhat jejich rozhovor, i když věděla, že to bude nakonec stejně úplně jinak. Pak si ale uvědomila, že neví, kde začít. Byla tak ponořená do svých vlastních myšlenek, že si nevšimla těžkých starodávných dveří, které se před nimi vynořily ze tmy. Ozvala se rána a Eleonora skončila na zemi. Potřepala hlavou, aby se ujistila, že už dává zase pozor. Maxmilián k ní natáhl ruku, aby jí pomohl na nohy a když už zase stála prohlédla si dveře pozorněji. Byly starší než se původně domnívala. Jejich původní barva už nebyla pod nánosy špíny znát, ale přesto byla mosazná klika "vyleštěná" od častého používání. Uprostřed dveří, zhruba ve výšce očí dospělého člověka, byl vyřezán do dřeva malý obdelník do kterého byly vsazené kovové tyče. Asi sloužil jako okno, usoudila Eleonora. Jen tak ze zvědavosti se podívala skrz mříže. Vykřikla a odstoupila od dveří dál. Se zděšením v očích se podívala na Maxmiliána, který zpod pláště vytahoval volnou rukou svazek klíčů. Když ale uslyšel její výkřik odtrhl oči od práce a otočil se na ní s neskrývaným zájmem v očích.
"Strýčku, něco tam je," řekla třesoucím se hlasem Eleonora.
"Jsi si jistá?"
"Možná si budeš myslet že jsem se pomátla, ale ano, jsem si jistá. Viděla jsem tam něčí oči. Bíle svítily, slabě, ale přesto. Jestli mi nevěříš, podívej se sám," řekla když se trochu uklidnila. Pak ještě trochu poodstoupila. Maxmilián se podíval oknem a téměř neznatelně pokýval hlavou. Pak podal Eleonoře pochodeň a odvázal ze svazku klíčů jeden, který se od ostatních vzhledem velmi lišil. Vypadal jako dlouhá mosazná tyčinka, která měla na jednom konci dva zubaté výstupky a na druhém konci byla jen malá dírka ve které byl prostrčený provázek. Ostatní klíče byly alespoň trochu zdobené, ale tenhle byl naprosto jednoduchý.

Maxmilián si jednou rukou odhrnul u pasu plášť a svazek klíčů si přivázal k pásku. Kromě klíčů tam měl i poloprázdný měšec, pochvu na meč, které si Eleonora všimla už když scházeli ze schodiště Astry a ještě něco. Pouzdro na dýku, kterou Maxmilián právě vyndal a podával jí Eleonoře.
"Co s tím mám…" vyjelo z Eleonory dřív než se stihla ovládnout. Pak jí to došlo.
"Přece si nemyslíš že já… no… vlastně… já nikdy nic takového nedržela v ruce, natož… natož, abych s tím někoho… ehm… vážně si myslíš že to bude nutné?" vysoukala ze sebe nakonec. Tímhle jí nemálo zaskočil.
"Nikdy nevíš. Navíc, kdyby se mi něco stalo, tak se alespoň dokážeš ubránit." Při té představě se Eleonoře stáhl žaludek. Nechtěla na to myslet, ale dýka kterou si od strýce vzala jí tu myšlenku přímo vnucovala. Prohlédla si její čepel. Maxmilián se o ní asi dobře staral. Byla dokonale vyleštěná a vypadala jako nová až na pár škrábanců a velký zub který se rýsoval kousek od jílce. Pak její pozornost upoutaly znaky na jílci. Neznala je a to i přesto, že jako jedna z mála lidí v pevnosti uměla číst i psát. V abecedě, kterou znala takové znaky nejsou, to věděla přesně a nepodobaly se ani znakům na ruině, kterou často navštěvovala a která ležela na severovýchod od Astry.

"Co znamenají?" Zeptala se aniž by se podívala na strýce, který zatím vytahoval svůj meč z pochvy. Ten, když uviděl, na co se dívá, odpověděl: "Upřímně? Nemám tušení. Přivezl mi jí tvůj otec, když ještě cestoval." Eleonora se i přes nebezpečí, které teď číhalo za těžkými dveřmi, musela sama pro sebe usmát. Když byla ještě malá, otec jí vždy vyprávěl o svých cestách po pevnině i po moři. Vždy, když pak šla spát, viděla ve snech otce, jak se jako námořník plaví po azurovém moři mezi rybami a delfíny. Delfíny, jejichž šedá, štíhlá těla se leskla na slunci jako sklo a to i přes to, že je nikdy neviděla, stejně jako moře a i přesto je v jejích snech vypadali naprosto reálně. Tak to vlastně začalo, uvědomila si Eleonora. Od té doby měla každý den sny z útržků minulosti. Nejdřív se jí zdálo jen o otcových cestách, ale když byla starší začalo se jí zdát i o jiných věcech. Vždy, když své sny vyprávěla otci říkal jí, že to je dar, který zdědila po matce. Ale ona sama neměla tušení, kdo její matka je. Ona si na ní nepamatovala a otec jí o ní nechtěl nic říct.

Z hlubokého zamyšlení jí vytrhl strýc, který jí mával rukou před obličejem.
"Děje se ti to často?" zeptal se, když uviděl, že konečně zase vnímá.
"No… já nevím… asi jo?" odpověděla a pokusila se usmát, ale dopadlo to bídně.
"Vypadáš, jako by jsi právě spolkla citrón," poznamenal Maxmilián s úsměvem, ale pak zvážněl. Strčil klíč do zámkové dírky.

"Můžeme?" zeptal se, ale nečekal na odpověď. Doprovázen hlasitým klapáním s ním otočil. Pak se dveře se skřípěním a vrzáním otevřely.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ezlo Ezlo | Web | 12. srpna 2012 v 11:26 | Reagovat

Přehánět?! PŘEHÁNĚT?! To bys viděla, kdybych přeháněla!!! Já nepřeháním, konstatuju pravdu ;-)
Jo, a jsem ráda, že se ti fotka a obrázky líbili :-) Teď ke kapitole:Jak si sakra vůbec dovoluješ (!) to takhle ukončit?! Teď jsem napnutá jako kšandy a jen uvažuju, co to ty bílé oči byly! Max se zatím zdá jako sympaťák, tak doufám, že z něj neuděláš záporáka. Ell... No, ta je zatím taková... Nijaká, ale jsem si jistá, že její povaha se za čas ukáže :-D  :-D
Stále obdivuju tvé popisy situací, protože to je naprosto... zase nemám jiný výraz než "básnické", promiň ;-)  ;-)
Hezká byla chvíle zamýšlení nad dýkou, a proto nemám co jiného říct, než, jen tak dál 8-)  8-)
Jen drobný detail - občas ti tam chybí čárka při rozdělování věty, ale to není nic zas tak závažného :-D  :-D

2 frana-alrika frana-alrika | Web | 12. srpna 2012 v 11:37 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti zatím líbí a že jsi napnutá :-D Upřímně doufám, že Eleonora nezůstane nijaká a ujišťuji tě, že s Maxem mám jiné plány než z něj udělat záporáka, ale nech se překvapit ;-)

3 zajecov1234 zajecov1234 | Web | 13. srpna 2012 v 21:16 | Reagovat

Je to úžasný. Moc se mi to líbí. Nádherná Fantasy . :-)

4 Anonym Anonym | 14. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

Úžasný .Pěkně si se na tom asi nadřela co .No jo ale je to krásný , takže to určitě za tu námahu stálo . Těším se až zveřejníte další kapitolu. JÁ bych tohle nikdy nenapsala . Jinak ta Ezlo má pravdu . Doufám že se Eleanor ukáže líp v dalších kaptolách . Zatím je to taková nijaká dívčina . DĚKUJI ANONYM :-)

5 j j | 14. srpna 2012 v 18:17 | Reagovat

:-D

6 frana-alrika frana-alrika | Web | 14. srpna 2012 v 20:25 | Reagovat

Moc děkuji za krásné komentáře. Jsem ráda že se povídka líbí a abych pravdu řekla, takový úspěch jsem vážně nečekala. :-)

7 ezlo ezlo | Web | 14. srpna 2012 v 21:09 | Reagovat

[6]: To je chyba, Fráničko, mělas´ :-D  :-D

8 frana-alrika frana-alrika | Web | 15. srpna 2012 v 12:00 | Reagovat

Ty když napíšeš nějakou novou povídku, taky si (doufám) neřekneš: "Jé, to je ta nejlepší povídka na světě, tu mi budou chválit až do nebe a všichni jí budou zbožňovat!" Nemám pravdu Ezlo? :-D

9 zajecov1234 zajecov1234 | 15. srpna 2012 v 14:23 | Reagovat

Nemohla bys už konečně zveřejnit tu další kapitolu . :P :-D

10 ezlo ezlo | Web | 15. srpna 2012 v 21:24 | Reagovat

[8]: No, já ne, protože já takové povídky (narozdíl od tebe ;) nepíšu :D :D

11 ezlo ezlo | Web | 16. srpna 2012 v 12:33 | Reagovat

[9]: Souhlas, potřebujeme dalšííííí :D  :D

12 zajecov1234 zajecov1234 | 17. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

Kdy jí vlastně hodláš zveřejnit ( teda jestli to vůbec hodláš zveřejnit ) ;-)

13 frana-alrika frana-alrika | Web | 17. srpna 2012 v 18:35 | Reagovat

Jo, jo, hned to bude, netrpělivci.

14 Anonym Anonym | 18. srpna 2012 v 9:44 | Reagovat

No to doufám , už se celá třesu

15 JJ JJ | 18. srpna 2012 v 14:06 | Reagovat

:-D  :-D

16 Ænag Ænag | Web | 26. srpna 2012 v 22:00 | Reagovat

Prvně Ti musím říct, že se omlouvám, že jsem mezi posledními komentáři, ale byla jsem na dovolené a neměla čas na blogy.
Klobouk dolů Fráni, musím říct, že se z Tebe stává spisovatelka! Jsi jeden z mála mých vrstevníků, které má takové "dospělé" psaní - popisy a řekla bych myšlenky (kurzíva), moc se mi to líbí opravdu moc!. Doufám, že moje pochvala se může vyrovnat těm ostatním X).
Drobná poznámečka příště zkus čtenáře víc napnout s těma očičkama, já na ně myslím furt, ale kdybys je trochu "podtrhla":)
Nezlob se ještě jednou, že tu jsem tak pozdě, ale i teď píšu potají na PC a bojím se, že sem někdo vlítne...
A ještě opravdu moc povedené dílo!!!

17 galaxy galaxy | Web | 29. srpna 2012 v 13:07 | Reagovat

promin, ze tak pozde, ale prece. dozenu skluz:) opravdu, tenhle dil se mi libi jeste vic jak ten prvni

18 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 31. srpna 2012 v 21:06 | Reagovat

Hele Fráno!!! Ty mě znáš a víš, že když já přeháním, tak to vypadá úúúúúúúúplně jinak! Tohle je realita a čistá pravda, tak se s tím smiř a buď na sebe hrdá!!!! Fakt úúúžasný! No... Max je mi nějak sympaticekj (Hm... To bude tím, že ma siriusovitě bouřkově šedivý oči XXDD), Ell mi náhodou přijde docela fajn! A chtěla bych se toho dozvědět víc o její mamince! :-)
Jinak sorry, že jsem si to přečetla až tak pozdě, ale furt jsem někde lítala no... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama