Úvod

3. července 2012 v 14:35 | Frana-Alrika |  Vzpoura chrličů
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych sem dala úvod své nové povídky, tak doufám,že se vám bude líbit.





Bylo studené jitro. Červánky pozvolna ustupovali ledové modři oblohy a slunce pomalu stoupalo nad obzor. Svými paprsky ohřívalo zem po další chladné jarní noci. Na trávě se místy ještě třpytila jinovatka a přidávala tak čarovné krajině na kráse. Zvířata líně vylézala ze svých nor a brlohů, na větvích už vesele švitořili ptáci nejrůznějších barev, a ani kohouti se nedali zahanbit. Hlasitě kokrhali a budili tak ty, kteří ještě spali, ať už v posteli, nebo na peci. Dul příjemný, chladný a svěží vítr a přinášel sem vůni západních lesů. Uprostřed celé téhle krásy nechal postavit král Sebastian pevnost Astru. Pro architekta, který měl Astru navrhnout, to byl nelehký úkol,ale zvládl ho lépe než na jedničku. Krásná, úchvatná, majestátní přetrvala pevnost celá staletí, v téměř nezměněné podobě. Postavili jí z kamenných kvádrů, dovezených až z dalekého lomu z vedlejší země. Ty byly původně světle béžové, ale postupem času a působením živlům vybledly do barvy sněhu. Pevnost navíc až pozoruhodně odolávala všem útočníkům a nepřátelům. Z venčí neproniknutelných hradeb se rozkládalo město a za hradbami, na malém kopečku stál ohromný, prostorný a majestátní hrad. Celá pevnost měla dohromady přibližně deset věží. První, nejvyšší a o poznání širší, než ostatní se jmenovala Astra (ostatně podle ní se jmenovala celá pevnost) a byla největší chloubou hradu. V ní byly královské komnaty a také tam měl král svou pracovnu. Věž byla postavená ze stejného materiálu, jako celá pevnost- z velkých, původně béžových, kamenných kvádrů. Schodiště z bílého mramoru se kolem věže obtáčelo jako stříbrný had. Těžká vrata vedoucí do královských komnat byla zdobená stříbrnými ornamenty a na každých viselo stříbrné klepadlo v podobě hada se smaragdovýma očima. Avšak královské komnaty byly už šestnáct let prázdné. Nikdo sem nevstoupil od smrti krále Jiřího.


Král Jiří byl za své vlády velmi oblíbený. Milován svými poddanými vládl moudře a spravedlivě. Měl bystrý rozum a neuvěřitelný smysl pro humor. Před šestnácti lety se vydal se svou družinou na lov. Na lovy jezdil často, ať už s družinou nebo bez ní. Nebál se sám skolit ani statného divočáka. Byl to dobrý bojovník a v západních lesích se vyznal jako nikdo jiný. Tehdy vyjeli časně ráno a měli se vrátit až po svítání. Nikdo se nevrátil a tak si všichni mysleli, že je zastihla noc a přespali někde v hostinci blízkých vesnic. Když se ale nevracel ani druhý den, vydávali se lidé do západních lesů a hledali krále. Ale nikdo nebyl úspěšný. Mezi vesničany se začaly šířit povídačky, že královskou družinu přepadli loupežníci. Nejdřív byli lapkové tří, pak jich bylo deset a nakonec se rozmnožili na třicet nemilosrdných pirátů, kteří cestují od Šedého moře. Ve skutečnosti v západních lesích nikdy nikdo takový nebyl, to si jen každý upravoval příběh, aby byl zajímavější a napínavější. Lidé se rozhodli počkat ještě jeden den, jestli se král nevrátí. Když ale třetí den od zmizení krále se u hradeb oběvil jeho kůň se zkrvavenými ranami od drápů, museli lidé zvolit nového krále.


Jelikož král neměl žádné potomky, ani sourozence a jeho rádce jel na lov s ním, museli si poddaní zvolit nového krále sami. Nakonec zvolili vzdělaného cestovatele Leopolda, který se právě vrátil z jedné z cest. Ale Leopold i přesto, že byl nyní králem si nedělal nárok na královské komnaty. Místo toho je zasvětil vzpomínce na krále Jiřího. Sám se svou dcerkou Eleonorou, která se o pár let později narodila dál žil v podhradí.


Hradu patřilo ještě několik dalších věžiček, jen nízkých, sloužících jako pokladnice, střílny, pozorovatelny a v jedné byl zvon, pro vyhlášení poplachu, kdyby bylo třeba. Byla tam ještě jedna věž. Zapadlá v hradní zahrdě. Už na první pohled bylo vidět, že se podstatně liší od zbytku hradu. Nebyla postavěná z hladkého béžového kamene, ale z normálního, temně šedého, jen hrubě otesaného kamene. Měla poměrně velká okna zasklená pestrobarevnými skly a nahoře, v nejvyšším patře byl balkon bez zábradlí. Tahle věž kdysi dávno patřila čaroději, který byl blízkým přítelem krále Sebastiana. Ale i tahle věž byla opuštěná, protože tenhle čaroděj byl nejspíš poslední člověk, který na světě ovládal magii a po jeho smrti se kdokoliv bál třeba tam jen vstoupit.

Tento hrad nebyl ještě nikdy dobyt. A nikdy by se to ani nikomu nejspíš nepovedlo. Nebýt tohoto dne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 galaxy galaxy | Web | 5. července 2012 v 17:54 | Reagovat

ahoj, frani, nemam bohuzel cas precist si povidku, ale jsem rada, ze jsi konecne tu;) a jinak, aenag je do nedele pryc

2 frana-alrika frana-alrika | 7. července 2012 v 11:04 | Reagovat

Tak díky za informování a pěkné prázdniny :)

3 Ænag Ænag | Web | 9. července 2012 v 13:14 | Reagovat

Moc pěkné, krásně rozepisuješ! Ale někdy dej větší důraz na odstavce...
Pozn.: Dul příjemný, chladný a svěží vítr a přinášel sem vůni západních lesů.
- to "dul" s mi moc líbí, ale jak tam máš "sem", tuším, že nikde před tím nemáš napsané, co je to "sem". Tak se měj pěkně.

Rada: (Neuraz se)
-Když Ti někdo napíše na blog, tak pokud on má svůj a nepíše Ti reklamu, tak mu odepiš na jeho. Ten člověk nebude stále chodit na Tvůj blog, jestli jsi něco napsala k jeho komentu.
-Můžeš odepisovat k sobě (k tématu), ale je prostě "lepší" se kouknout i na blog toho, kdo Ti psal.

Tak ahoj a koukni se i k nám!

4 frana-alrika frana-alrika | 16. července 2012 v 15:24 | Reagovat

Díky za radu.Ne, neurazila jsem se :), ale nemám poslední dobou moc často přístup na počítač. Jinak děkuji za přečtění. Ty odstavce jsem se snažila napsat co nejlíp, ale přiznám se, že mi to moc nejde. Jinak vážně moc děkuji a na váš blog se určitě podívám. :)

5 Ezlo Ezlo | Web | 18. července 2012 v 22:00 | Reagovat

Tak, přečetla jsem, a zajímalo by mě, kterej že spisovatel tě zaučoval :D
Ne, vážně, je to krásně napsaný, a jediný, co mi tu schází je pokračování (které tu doufám brzo uvidím :D )
Takže, Leopoldovi zdar :))*
Navíc moc děkuju za komentář u překladu povídky TOOO, neboj, pokud budeš číst další kapitolu, tak je mnohem kratší :))

6 frana-alrika frana-alrika | 22. července 2012 v 21:04 | Reagovat

Tak jsem ráda, že se povídka líbí. Pokračování už píši, mohlo by být už... brzo :)

7 Ænag Ænag | Web | 23. července 2012 v 9:46 | Reagovat

[6]: Zkus sem dát nějaký obrázek Fráni:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama